V neděli se nic zvláštního nedělo. Vstal jsem ve dvanáct a šel na oběd. Po obědě jsem se učil ekonomii na pondělní test a pak jsem měl další lekci tanečních s druhou skupinou. Potom jsem šel na večeři a po večeři zase pracoval do školy. Asi v jedenáct, kdy už jsem měl hotový úkol do italštiny a zrovna jsem chtěl začít s úkolem do angličtiny, přišla Mallika a Slaviša a kecali jsme a kecali jsme... Slavišovi jsem vyvěštil karty a potom jsem jim oznámil, že jako bych už potřeboval dělat tu angličtinu, to bylo asi o půl jedné... Musel jsem napsat popis osoby podle jednoho velmi abstraktního článku a tak mi Mallika navrhla, ať zavřu oči a tu osobu si představím a pak ať ji nadiktuju všechno, co se mi vybaví a ona to zapíše. To by mě nenapadlo, byl to dost dobrý nápad, který mi ušetřil spoustu času. Zbývalo akorát všechno přepsat, to jsem ale odložil na pondělí, protože jsem měl dva volné bloky. Spát jsem šel asi ve dvě... kurňa
V pondělí jsem měl docela napilno. Měli jsme krátký rozvrh, ale žádný host k nám nepřijel. Ředitel se totiž ráno vrátil ze zasedání v Londýně a odpoledne odlétal na týdenní konferenci do Číny, takže jsme měli Assembly dopoledne, aby nám řekl, co se děje nového ve světě UWC. Nic zas šíleně přelomového to nebylo. Vyjednávají se nové školy, které by se mohly otevřít v roce 2009, škola v Kostarice formálně zahájila akademický rok (něco co jsme my měli před dvěma týdny) a škola v Bosně a Hercegovině se formálně otevře ceremonií v... dubnu:D no... Balkán:D
Jak jsem se zmínil, měl jsem dva volné bloky. Jeden mám vždycky, ale ten druhý byl proto, že residence tutoři měli školení ohledně fire safety a neučili, tudíž jsem "přišel" o hodinu fyziky. Jeden volný blok jsem měl před Assembly a druhý po něm. Oba jsem využil k přepsání toho popisu do angličtiny a nakonec jsem s ním byl docela spokojen a Mallika taky, když jsem jí to dal přečíst.
Odpoledne, místo normálního Assembly, které nebylo, protože bylo dopoledne, jsem zorganizoval závěrečný meeting s lidmi, kteří chtějí skupinovou jízdenku do Florencie. Závěrečný = museli s sebou přinést peníze - to pomáhá, aby to lidé začali brát vážně. Přišlo 16 lidí, kteří chtěli do Florencie i zpět + já a moji roomi - Mike a Stefano. Našli jsme vlak do Florencie, který stojí jenom 17 euro a vlak zpět, který stojí 19 euro. Já a Mike ale jedeme zpátky jiným vlakem, který stojí taky 17 euro. Zastavíme se totiž v Bologni a strávíme tam pár hodin a až pak pojedeme zpátky.
První vám řeknu svůj plán s výletem, pak vám popíšu, jaké dobrodružství jsme během nakupování jízdenek zažili. Do Florencie jede celý můj pokoj: Já, Stefano a Mike. Pojedeme tam během long weekendu, který je od 3. do 7.11., kdy není škola. Budeme spát s Stefana doma, bydlí v Pistoi, která je hodinku vlakem od Florencie a lístek stojí jenom 1,5 eura. Je to pěkné městečko, asi jako Opava a dokonce je i v průvodci, který mi dal Peťa s Evulí (děkuju:*). Jedeme tam v pátek odpoledne. V 16:10 opustíme Monfalcone a v Pistoi bychom měli být kolem 22:00. V sobotu půjdeme do Florencie, v neděli asi taky. V pondělí bych chtěl jet do Pisy, cesta stojí jenom 8 euro obě cesty a myslím, že by to mohlo být pěkné. Pro úterý jsem vymyslel speciální plán: Půjdeme do Bologne, což je pěkné město, kterým vlaky projíždějí, když se jede Florencie - Monfalcone. Tak mě napadlo, že vyjedeme brzo ráno, vystoupíme v Bologni a večer pojedem do Monfalcone. Dobrý ne? Prohlídka Bologni tak vlastně nic nestojí...
No a nakupování... Jel jsem nakupovat se Zsofi, Boryanou a Wanjie do Monfalcone na nádraží. Měl jsem v kapse peníze od 19 lidí, více než 700 euro, tak jsem si dával majzla. Na nádraží byl strašně příjemný prodavač, který se nám snažil maximálně vyhovět. Asi po půl hodině vyjednávání jsme měli v kapse jízdenky tam (každý má svoji) i jízdenku zpět (společná, já a Mike máme ale svoji) a spokojeně jsme se vrátili do Duina. Rozhodl jsem se, že hned po návratu vypočítám, kolik máme komu vrátit, ať je to všechno jasné a ať na nic nezapomeneme. Šel jsem do pokoje, dal jsem všechny věci na stůl a začal jsem počítat. Počítat. A počítat. Když jsem ale chtěl započítat skupinovou jízdenku zjistil jsem že... ji nemám. Začal jsem všude hledat, ale nikde nebyla. Tak jsem zašel za Zsofi, která mi tu jízdenku dala. Uvědomil jsem si, že ji mohla ztratit, potom, co jsme vyšli z nádraží s ní totiž manipulovala, ale v tém chvíli mě nenapadlo, abych zkontroloval, jestli mi ji opravdu dává. Z toho jsem usoudil, že jí asi vypadla kousek od nádraží. Zsofi začala být docela nervózní... Já byl taky, protože to byla jízdenka za 300 euro... Rychle jsem zavolal Mallice, jestli by nás nemohla hodit dodávkou na nádraží, že ji snad někdo našel. Rychle přišla a jelo se.
Dorazili jsme na nádraží a naštěstí tam byl pořád stejný pán. Vystáli jsme si krátkou frotnu a když jsme přišli k přepážce tak nám řekl že... tu jízdenku našla policie a dala ji na nádraží!!! UFFFFFF!!! UFFFFF!!! UFFFFF!!! Takže to všechno dobře dopadlo. Koupili jsme tomu prodavači čokoládu a s lehkým srdcem jsme jeli zpátky. Aby maminka nebyla příliš vyděšená.. Kdyby se ta jízdenka nenašla, tak by to nebyl konec světa. Při koupi skupinové jízdenky v Itálii se totiž musí předložit list se jmény lidí, kteří na tu jízdenku pojedou. Prodavač si ho zkopíruje a pak ho orazítkuje a napíše na něho kód jízdenky. A ten papír jsme měli. Takže v nejhorším případě by tu jízdenku vytiskl znovu. Ale i přesto... no... naštěstí to dopadlo dobře. Lidi jsou strašně vděční, protože cesta do Florencie i zpět je stála jenom 36 euro, což je na Itálii hodně dobrá cena. Je to vlastně dobrá cena i z pohledu chudého čecha... Je to levnější, než 2x pendolinem do Prahy. A Florencie je z Monfalcone dál, než Ostrava - Praha...
Po věčeři jsem začal rozdávat jízdenky a úřadovat. Večer jsem musel dočíst Přeměnu od Kafky a začal jsem číst nějakou šílenou knihu, kterou nám dala učitelka z angličtiny a očekávala, že přečteme na další den 20 stránek těžkého textu na další den... jó ty učitelky...
Dneska (v úterý) byl zase short day. Tentokrát ale přijel host. Byla to doktorka z USA, která se zabývá přes 20 let HIV/AIDS a dělala nám hodinovou přednášku. No, nijak zvlášť zajímavé to nebylo. Možná to bylo dáno i trochu tím, že jsem byl ospalý. Nebylo to nic zvlášť extra, ale pořád si myslím, že to bylo lepší, než přednášky o těchto tématech v ČR, aspoň co jsem já zažil. V angličtině jsme rozebírali tu knihu a učitelka nám řekla, že na zítřek máme přečíst dalších dvacet stran. Tož je normální? Fakt... chjo... A zítra ještě k tomu píšu test z italštiny, takže dnešek je hlavně zasvěcen italštině. Držte palce!!
V pondělí jsem měl docela napilno. Měli jsme krátký rozvrh, ale žádný host k nám nepřijel. Ředitel se totiž ráno vrátil ze zasedání v Londýně a odpoledne odlétal na týdenní konferenci do Číny, takže jsme měli Assembly dopoledne, aby nám řekl, co se děje nového ve světě UWC. Nic zas šíleně přelomového to nebylo. Vyjednávají se nové školy, které by se mohly otevřít v roce 2009, škola v Kostarice formálně zahájila akademický rok (něco co jsme my měli před dvěma týdny) a škola v Bosně a Hercegovině se formálně otevře ceremonií v... dubnu:D no... Balkán:D
Jak jsem se zmínil, měl jsem dva volné bloky. Jeden mám vždycky, ale ten druhý byl proto, že residence tutoři měli školení ohledně fire safety a neučili, tudíž jsem "přišel" o hodinu fyziky. Jeden volný blok jsem měl před Assembly a druhý po něm. Oba jsem využil k přepsání toho popisu do angličtiny a nakonec jsem s ním byl docela spokojen a Mallika taky, když jsem jí to dal přečíst.
Odpoledne, místo normálního Assembly, které nebylo, protože bylo dopoledne, jsem zorganizoval závěrečný meeting s lidmi, kteří chtějí skupinovou jízdenku do Florencie. Závěrečný = museli s sebou přinést peníze - to pomáhá, aby to lidé začali brát vážně. Přišlo 16 lidí, kteří chtěli do Florencie i zpět + já a moji roomi - Mike a Stefano. Našli jsme vlak do Florencie, který stojí jenom 17 euro a vlak zpět, který stojí 19 euro. Já a Mike ale jedeme zpátky jiným vlakem, který stojí taky 17 euro. Zastavíme se totiž v Bologni a strávíme tam pár hodin a až pak pojedeme zpátky.
První vám řeknu svůj plán s výletem, pak vám popíšu, jaké dobrodružství jsme během nakupování jízdenek zažili. Do Florencie jede celý můj pokoj: Já, Stefano a Mike. Pojedeme tam během long weekendu, který je od 3. do 7.11., kdy není škola. Budeme spát s Stefana doma, bydlí v Pistoi, která je hodinku vlakem od Florencie a lístek stojí jenom 1,5 eura. Je to pěkné městečko, asi jako Opava a dokonce je i v průvodci, který mi dal Peťa s Evulí (děkuju:*). Jedeme tam v pátek odpoledne. V 16:10 opustíme Monfalcone a v Pistoi bychom měli být kolem 22:00. V sobotu půjdeme do Florencie, v neděli asi taky. V pondělí bych chtěl jet do Pisy, cesta stojí jenom 8 euro obě cesty a myslím, že by to mohlo být pěkné. Pro úterý jsem vymyslel speciální plán: Půjdeme do Bologne, což je pěkné město, kterým vlaky projíždějí, když se jede Florencie - Monfalcone. Tak mě napadlo, že vyjedeme brzo ráno, vystoupíme v Bologni a večer pojedem do Monfalcone. Dobrý ne? Prohlídka Bologni tak vlastně nic nestojí...
No a nakupování... Jel jsem nakupovat se Zsofi, Boryanou a Wanjie do Monfalcone na nádraží. Měl jsem v kapse peníze od 19 lidí, více než 700 euro, tak jsem si dával majzla. Na nádraží byl strašně příjemný prodavač, který se nám snažil maximálně vyhovět. Asi po půl hodině vyjednávání jsme měli v kapse jízdenky tam (každý má svoji) i jízdenku zpět (společná, já a Mike máme ale svoji) a spokojeně jsme se vrátili do Duina. Rozhodl jsem se, že hned po návratu vypočítám, kolik máme komu vrátit, ať je to všechno jasné a ať na nic nezapomeneme. Šel jsem do pokoje, dal jsem všechny věci na stůl a začal jsem počítat. Počítat. A počítat. Když jsem ale chtěl započítat skupinovou jízdenku zjistil jsem že... ji nemám. Začal jsem všude hledat, ale nikde nebyla. Tak jsem zašel za Zsofi, která mi tu jízdenku dala. Uvědomil jsem si, že ji mohla ztratit, potom, co jsme vyšli z nádraží s ní totiž manipulovala, ale v tém chvíli mě nenapadlo, abych zkontroloval, jestli mi ji opravdu dává. Z toho jsem usoudil, že jí asi vypadla kousek od nádraží. Zsofi začala být docela nervózní... Já byl taky, protože to byla jízdenka za 300 euro... Rychle jsem zavolal Mallice, jestli by nás nemohla hodit dodávkou na nádraží, že ji snad někdo našel. Rychle přišla a jelo se.
Dorazili jsme na nádraží a naštěstí tam byl pořád stejný pán. Vystáli jsme si krátkou frotnu a když jsme přišli k přepážce tak nám řekl že... tu jízdenku našla policie a dala ji na nádraží!!! UFFFFFF!!! UFFFFF!!! UFFFFF!!! Takže to všechno dobře dopadlo. Koupili jsme tomu prodavači čokoládu a s lehkým srdcem jsme jeli zpátky. Aby maminka nebyla příliš vyděšená.. Kdyby se ta jízdenka nenašla, tak by to nebyl konec světa. Při koupi skupinové jízdenky v Itálii se totiž musí předložit list se jmény lidí, kteří na tu jízdenku pojedou. Prodavač si ho zkopíruje a pak ho orazítkuje a napíše na něho kód jízdenky. A ten papír jsme měli. Takže v nejhorším případě by tu jízdenku vytiskl znovu. Ale i přesto... no... naštěstí to dopadlo dobře. Lidi jsou strašně vděční, protože cesta do Florencie i zpět je stála jenom 36 euro, což je na Itálii hodně dobrá cena. Je to vlastně dobrá cena i z pohledu chudého čecha... Je to levnější, než 2x pendolinem do Prahy. A Florencie je z Monfalcone dál, než Ostrava - Praha...
Po věčeři jsem začal rozdávat jízdenky a úřadovat. Večer jsem musel dočíst Přeměnu od Kafky a začal jsem číst nějakou šílenou knihu, kterou nám dala učitelka z angličtiny a očekávala, že přečteme na další den 20 stránek těžkého textu na další den... jó ty učitelky...
Dneska (v úterý) byl zase short day. Tentokrát ale přijel host. Byla to doktorka z USA, která se zabývá přes 20 let HIV/AIDS a dělala nám hodinovou přednášku. No, nijak zvlášť zajímavé to nebylo. Možná to bylo dáno i trochu tím, že jsem byl ospalý. Nebylo to nic zvlášť extra, ale pořád si myslím, že to bylo lepší, než přednášky o těchto tématech v ČR, aspoň co jsem já zažil. V angličtině jsme rozebírali tu knihu a učitelka nám řekla, že na zítřek máme přečíst dalších dvacet stran. Tož je normální? Fakt... chjo... A zítra ještě k tomu píšu test z italštiny, takže dnešek je hlavně zasvěcen italštině. Držte palce!!