V pátek se jsme měli sailing dinner. Co to znamená? Jednoduché... Před dvěma týdny jsme se běhemn sailingu zeptali Mauricia (chlápek z Duina, který řídí sailing), jestli bychom nemohli něco udělat na jeho lodi. Řekl, že klidně a postupně jsme se dostali až k večeři, kterou jsme naplánovali právě na pátek.
V pondělí Jean - Paul, který je učitelský pomocník v sailingu, řekl ředitelovi, že budeme mít večeři na lodi a jestli by nám škola mohla odhlásit večeři v menze a dát nám peníze. Každé jídlo v menze stojí 5 euro a jelikož nás bylo celkem 13 dostali jsme €65. Vařili čtyři lidi: Veronika ze Slovenska, Axel ze Švédska, Kaisa z Finska a Melanie z Rakouska, která s náma sice sailing nemá, ale je to kámoška Veroniky a tak jí pomáhala. Já se s vařením nabídl, ale varoval jsem je, že vařit vlastně neumím, ale že je můžu povzbuzovat. Řekli, že si radši zapnou rádio... No... nevěděl jsem co odpovědět a radši jsem to ani neřešil:D Jako když se člověk začne srovnávat s rádiem, tak to může skončit jedině špatně:D
V pátek v sedm jsme se všichni sešli v Palazzine, kde bylo kuchařské velitelství, abychom odnesli jídlo do přístavu. My nevařící jsme docela vykulili oči, protože navařeno toho bylo plno. Tři koláče, plno kuřete a rýže, slané koláče z Finska a toasty. Jídla jak pro celou armádu... Navíc byly koupené dvoje koly, pět džusů a dvě flašky vína. Moc dlouho jsme ale všechno obdivovat nemohli, protože bylo načase nosit věci do přístavu, protože Mauricio se už se svojí lodí blížil.
Sešli jsme do přístavu a docela jsem válel čočky, loď to byla veliká. Byla dlouhá 13,5 metru, dva stěžně (jeden vysoký šestnáct metrů a druhý o trochu menší) a plno provazů. Fotky jsou takové jaké jsou, byla už tma, takže žádný zázrak
Brzo jsme všechno dostali na loď a vypluli jsme z přístavu. Loď je plachetnice, ale jelikož nebyl vítr, tak musel Mauricio zapnout motor, který loď samozřejmě má. Ale říká, že to nemá rád, že nejradši plachtí za každou cenu. Třeba když jede do chorvatska nebo někde jinde, tak vždycky jenom plachtí i za cenu čekání několik hodin na vítr. Ale my jsme se museli rychle dostat pryč od pobřeží a tak jsme jeli na motor.
Zakotvili jsme asi půl kilometru od pobřeží a začali jsme jíst večeři. Jedli jsme na palubě, kde je více místa než v podpalubí a navíc bylo docela hezké počasí, tak proč ne. Jídlo bylo skvělé. Já sice jedl jenom kuře s rýží, protože všechno ostatní na sobě mělo plnooo sýru, ale ostatní chválili i jiná jídla, tak předpokládám, že byla taky dobrá... A nejlepší byla atmosféra, viděli jsme totiž skalnaté pobřeží a osvětlený hrad a všude bylo tak krásně ticho...
Po jídle jsme si sedli téměř všichni studenti na příď. Teda kromě Sarah z Algérie, které se udělalo špatně a blinkala:( Tak ta si lehla a pak jí už bylo dobře, ale přecejenom radši ležela.
Postupně se začali dělat vlny, až se loď docela dost kývala. Člověk se fakt musel držet všelijakých provazů, aby neskončil ve vodě. Nám to ale zas tak moc nevadilo, protože jsme seděli a začali jsme zpívat a když nám došli písničky tak jsme se začali bavit o všem možném, Axel dokonce začal mít nějaké filosofické otázky o Bohu a tak a ostatní se toho tak nějak chytli, tak jsme se bavili i o tom.
Asi o půl jedenácté Jean-Paul řekl, že bychom už měli jít zpátky, protože večerka je v jednu, tak než se to všechno uklidí a tak, tak to akorát stihneme. A chvilku po tom začal blít Axel... přes palubu... Nic moc pěkného... ale k životu na lodi to tak trochu patří. Říkal, že toho snědl příliš moc... Ani se nedivím... Během kecání se totiž ještě přinesly dorty, tak byla většina lidí dost nacpaná. Potom mu ale bylo dobře a byl v pohodě.
Do Duina jsme dorazili něco k půlnoci a udělali jsme skupinové foto:
na této skupinové fotce je ale něco tak trochu zvláštního... ano... já na ní nejsem. A to proto, že foťák z nějakého důvodu neumí udělat samospoušť s bleskem, tak jsem je musel vyfotit, ale vynahradil jsem si to o pár minut později na fotce spolu s Verčou a Mauriciem:
Rozdělili jsme se na dvě skupiny: Většina šla zpátky domů a odneska s sebou zbytky jídla a potom jsem já, Sarah z USA, Alessandro z Itálie a Veronika spolu s Mauriciem jeli do Monfalcone, kde má normálně loď "zaparkovanou". Cesta trvala asi půl hodiny a dozvěděl jsem se plno zajímavých věcí o lodi. Takže: Byla vyrobena v roce 1981 a Mauricio je čtvrtý člověk, kdo ji má. Koupil si ji za 50 000 € před třemi lety a udělal pár úprav v interiéru:
Sloup nalevo, který vidíte, je pokračování hlavního stožáru a sloup napravo je komín od sporáku
Jedna ze tří ložnic na lodi, každá je pro dva lidi
Kuchyň, ve které je lednička, sporák, umyvadlo, plno nádobí... no prostě všecko...
Největším problémem ale bylo to, že majitel před ním byl silný kuřák a proto první věc, kterou musel udělat bylo to, že celou loď vyčistil nějakým speciálním přípravkem:D Loď má nádrž na benzín přibližně 500 litrů, přičemž při nejmenší rychlosti je spotřeba asi 2 litry /km. Potom má loď taky nádrž na vodu o objemu 1500 litrů, takže loď je vlastně plná kapaliny:D Řekl mi taky, že jediný problém lodi je, že vzhledem ke své výšce nemá příliš velkou část pod vodou a proto ve velkých bouřkách je docela nestabilní. Minimální hloubka, kterou loď potřebuje je dva metry.
Poté, co jsme dorazili do Monfalcone a úspěšně loď přivázali k molu jsme se vydali Mauriciovým autem zpátky do Duina a akorát jsme to stihli před večerkou. Šel jsem ale spát docela pozdě, protože jsem musel všechno připravit na 80s párty, kterou jsem v sobotu organizoval. O tom ale zase někdy příště...
Ještě vám tu ale hodím pár fotek:
Verča a Mauricio
Sarah a Mauricio - zajímavá momentka. Je tu docela jasně vidět, kdo je fotogenický a kdo ne:D Úplně jsem se musel smát,když jsem tu fotku viděl. Sarah s úsměvem profi modelky a Mauricio s tváří smrti:D
Já s Jean-Paulem. Abyste mi věřili, že jsem tam taky byl kurňa...
Verča a Kaisa
No a na závěr já... Lidi se docela báli, jestli se tam neroztrhnu:D:D