V sobotu brzo ráno přijela do Vídně Niki, se kterou jsem se dohodl, že zajdeme na ples. Přijela autobusem Student Agency na "autobusové nádraží", které se ve skutečnosti rovnalo zastávkou před Billou blízko Pratru. Někdo holt šetří za poplatky:) Hned po příjezdu jsme šli k mému hostiteli, aby si tam odložila tašku a pak jsme šli spolu s ostatními do muzea MAK, kde jsme měli sraz.
Přišli jsme tam o trochu později, ale ono to nevadilo, ostatní přišli ještě později. Muzeum nebylo nic moc, polovina výstavy byly jakésik židle, které se dají koupit i v Ikei, tak nevím... Potom jsme se prošli po Vídni, podívali jsme se i do nějakých obchodů a zašli na oběd do Centimetru. O tom jsem vlastně ještě nepsal že? To je úplně skvělá síť restaurací ve Vídni, je jich myslím pět. Dávají strašně velké porce a jsou dost levné - jedno jídlo stojí kolem 5€ a nají se z něho i tři. Centimetr je slavný svými klobásy na míru, takže se tam může zajít a objednat si metrovou klobásu:D To jsme ale radši nezkusili, koupili jsme si mišmaš, což byly vlastně nudle se salámem a chlebem. Docela dobré, ale hodně mastné. Porce to ale byla pořádná:)
Po obědě jsme zase ještě chodili po centru a pak jsme se už pomalu vraceli zpátky domů připravit se na ples, na který jsme nakonec dorazili něco kolem třičtvrtě na sedm. Měl tam přijít i Mike, který měl ale asi hodinové zpoždění. Ples se konal v Rathaus Keller = sklepení vídeňské radnice. Už u vstupu se na nás všichni tak nějak usmívali a dokonce nám dali i čokoládu a pak nás posadili do naší místnosti. Celkem tam měli místnosti dvě: Menší, ve které jsme seděli mi a pak tam začal hrát takový milý staroušek na keyboard samé staré vykopávky:
a potom větší místnost, ve které byl i taneční parket:
Ples začal předtančením. Tančil moc pěkný pár valčík, měli ho moc pěkně upravený. No a potom už začala hrát kapela. Musím teda říct, že byli hodně dobří, hráli tři chlápci. Jeden na keyboard, druhý na basovku a třetí na bubny. Znělo to moc dobře. Tak jsme si zatančili pár skladeb a pak jsme si šli sednout.
Rozhodli jsme se, že si koupíme džus a tak jsem ho šel koupit no a mrcha číšnice za jeden džus chtěla 3€. Tak jsme se domluvili, že to bude naše jediné pití na celý večer:D Tož máme prachy na kupování džusů za 3€ co pár minut? Šli jsme si sednout a za chvilku k nám přišel takový obtloustlý chlápek a zeptal se, jestli jsme z té taneční školy. Tak jsem mu řekl, že ani ne, že sice z taneční školy jsme, ale že jsme z ČR a tudíž o nás asi nic neví. Nějak to pochopil a odešel. Já se pak šel zeptat jedné paní, která byla zřejmě oficiální fotografkou, jestli by mi ty fotky nemohla poslat na mail. Tak trochu jsme se zakecali, ptala se odkud jsem, já řekl, že studuji v Itálii blízko Terstu na UWCAd, ona řekla, tyjo já jsem tam byla... No znáte to, stará pohádka... Ale to, že byla v Duinu, mě trochu překvapilo, to se musí nechat.
Pak jsme si zase šli trochu zatancovat a když jsme si šli sednout, tak k nám přišla ta fotografka a řekla nám, že je pro ně velkou ctí mít nás tady (to už tam byl i Mike, takže mít někoho z Hong Kongu na ně zapůsobilo ještě víc) a přesadili nás do hlavní místnosti, hned vedle parketu a shodou okolností hned vedle toho chlápka, co se nás ptal na tu taneční školu. Měl tam s sebou nějaké dvě mladé holky, tož nevím...:)
No a tady jsme na fotce všichni tři, jak tam sedíme:
Pak jsme zase tančili a povídali si, prostě klasika a najednou přišli nějací lidi s lístky do tomboly. Tož jsem si řekl, štěstí je mrcha, ale tak co. Zkusíme ne? Jenže vono to bylo fikané. Oni totiž měli dvě barvy lístků a první kolo tomboly spočívalo ve vybrání barvy lístků, která putuje do finále. Druhá barva potom dostala cenu útěchy. Tak jsem na to šel ekonomicky, já si koupil zelený a Niki jsem řekl, ať si koupí oranžový. Mike si koupil taky oranžový a s napětím jsme čekali. Za půl hodinky bylo první kolo a... zelená postupovala! Takže niki si šla pro cenu útěchy, kterou vlastně vidíte na fotce - byla to taštička Nivea s nějakým testovacími vzorky kdovíčeho.
No a potom přišel největší zážitek večera. Ten chlápek, co seděl ve dle nás za námi najednou přišel a řekl nám, že přijde kouzelník, a že bude potřebovat nějaké páry na tančení a pak udělá kouzlo. No a mě a Niki si vybrali pro Jive. A mikovi přiřadili jakousi blondýnu, co tam byla s tím chlápkem, tu vlastně vidíte taky na té fotce... Kurňa, dobrá fotka, je na ní šecko:D
Souhlasili jsme no a za chvilku to začalo. První tančili nějací jiní lidé, pak Mike no a my jako poslední. Všechny tance měli nějakých 20 sekund, ale mám takový pocit, že nám dali nějakou delší ukázku... Nevím proč:D Po tančení jsme se seřadili pod kapelou no a odtud mám i foto:
No a teď k tomu kouzlu... Kouzelník si z pódia vybral jednu paní, která vybrala pět párů. Já a Niki jsme byli mezi nimi. Mike ne. Pak vybrala tři páry a já a Niki jsme tam zase byli. Pak dva. Zase my, společně s třetím párem zleva. No a pak vybrala vítězný pár (nevím, na jakém základě vybírala...) a hádejte, kdo vyhrál. Já a Niki. Na jednu stranu jsme byli rádi, na druhou... Co s náma bude ten kouzelník, který furt jenom mluví německy, bude dělat? Tak tam cosyk vyprávěl a vyprávěl a my jsme stáli uprostřed parketu... A potom si zavolal jakéhosi chlápka, který přinesl malou krabičku. Otevřel ji, a v ní byl lístek, na kterém bylo napsáno JIVE, já si to totiž přečetl. Pak zase cosyk povídali a pak se nás na něco zeptali. Samozřejmě jsme neměli šajnu na co, a tak jsem řekl JIVE... A on nás hned pobízel, ať to řeknem hlasitěji, a potom hlasitěji a hlasitěji a publikum vřelo a všichni byli celí překvapení, že chlápek, který měl asi 10 minut času na napsání na lístek, jaký tanec tančili vítězové, uhodl, jaký tanec jsme tančili. No prostě zázrak... jej.. Ale zážitek pěkný, no ni?
Pak se zase tančilo a o půlnoci byla tombola. Bylo v ní asi 30 cen a všichni jsme napjatě očekávali. No nic jsem nevyhrál... Sakra... A ceny tam byly hodně dobré, ty nejlepší v ceně kolem 1000€, tam rozdávali obrazy a kupóny snad na celou Vídeň a kdovíco ještě jiného..
Asi o půl jedné jsme odešli, protože ples končil v jednu a my jsme byli docela unavení. No a v neděli o půl deváté Niki z Vídně odjela... Já se pak musel vrátit do bytu, zbalit si věci a odjet. Vlak mi odjížděl v jednu a do Duina jsme dorazili asi v deset. Byl jsem hrozně unavený a tak jsem šel téměř hned spát.
No a to byl Project week ve Vídni. Teda, řeknu vám, byla to fuška všecko napsat... Ale je hotovo... ikdyž s dvoutýdenním spožděním, ale co se dá dělat...:)