Vídeň - Úterý & Středa / by Honza Cervenka

V úterý jsme měli docela volno, jenom odpoledne jsme se potkali s Franzem Gammerem, který na naší škole učil devět roků matematiku. Naše škola má totiž s Rakousem takovou zvláštní smlouvu, a to že každé dva roky k nám jede na praxi nějaký Rakouský učitel matematiky. No a Franz si to trochu prodloužil. Loni ho vystřídala Eva Kailbauer, které je moje učitelka matematiky. Franz nás provedl po centru Vídně, takže jsme ji poznali trochu líp.

Já, Alvaro a Mike jsme si naplánovali návštěvu opery. V ten den se hrála La traviata od Verdiho - co víc si přát. Vídeňská opera je ale taková trochu divná. Vysvětlím proč. Zaprvé, budova byla téměř úplně zničena za druhé světové války, byla ale zrekonstruována. Z vnějšku vypadá moc pěkně a honosně:

PICT0398.JPG

vevnitř ovšem zrekonstruovali jenom vstup a hlavní schodiště:

PICT0449.JPG
PICT0451.JPG
PICT0461.JPG

Hlediště bylo ale odfláknuté. Žádné ozdoby, nic. No a ta opona...

IMG_0961.JPG

Co je taky zajímavé je to, že na stropu hlediště nebyla žádná honosná malba, jak je normálně zvykem. Jenom takový obyčejný lustr. No... Holt došly prachy asi...

No a teď vám řeknu obrovský paradox: Oni totiž prodávají lístky na stání. To by nebylo nic překvapujícího, ovšem... Mají tři kategorie, mezi kterými je rozdíl v patře. Liší se taky v ceně, ty nejdražší lístky na stání stojí 3,5€. A hádejte kde jsou. Hned naproti jeviště v přízemí. Odtamtud byla vlastně vyfocená ta fotka. Věřili byste tomu? Nejlepší místa dají nejlevnějším lístkům. A hned vedle nás seděli lidi v lóžích, které je stály přinejmenším 100€. Tak jsme se jim vysmáli.

S lístky na stání jsou ale dva problémy: Jeden je to, že je o ně docela velký zájem a prodávají se jenom před představením. Člověk tudíž musí jít do fronty kolem 6 hodin, aby si koupil lístek na operu, která začíná o půl osmé. No a druhý problém je to, že jsou to lístky na stání, samozřejmě. Mají to ale docela dobře vymyšlené, člověk se může opřít o zabradlí, a pokud nemá velký zadek, tak si i sednout mezi dvě příčky zábradlí, což jsem já udělal, takže jsem měl nakonec docela pohodlí.

No a poslední problém opery jsou titulky. Ve všech rozumných operách se titulky promítají nad jeviště tak, aby se lidi mohli dívat zároveň na operu a na titulky. Což je chytré, ne? Ale ve Vídni ne. Kladli důraz na "luxus" a proto měl každý svoji vlastní malinkou televizku (i my), na které se mu titulky promítali. Až na to, že musel pořád hýbat hlavou od titulkům k opeře, protože televizka byla umístěná na opěradle sedadla v předešlé řadě. Fakt super...

Teď ale k samotné opeře. Byla absolutně výborná. La traviatou bylo INSPIROVANÉ Moulin Rouge, takže máte tušení, o čem ten příběh je. Orchestr byl hodně dobrý, nejlepší ale byl hlavní soprán, ta zpěvačka byla neuvěřitelná. Celá opera byla plná slavných árií, takže jsem si ji užil strašně moc. Je to nejlepší opera, kterou jsem viděl, spolu s Le nozze di Figaro v Praze.

Ve středu jsme dopoledne přisedali jednání týmu pro recruitment. Byla to nuda, protože jsme nevěděli přesně, o čem se baví a navíc ten tým nebyl nic moc. Ztracená hodina času... V šest hodin večer jsme potom šli na týdenní schůzi AIESEC, která byla o mnoho lepší. Jsou to hodně vtipní lidi:D Mají různé šílené AIESEC tanečky, které dělali co chvilku:) No a Slaviša s Axelem a Yilu s Evitou tam měli prezentaci o UWC. Moc se jím ale nepovedla, protože byla hodně seriózní, což do celého konceptu moc nezapadalo.

Celý mítink měl asi dvě hodiny a po něm jsme šli do Karaoke baru. Ze začátku se mi moc nelíbil, protože muzika v něm nebyla moc dobrá a museli jsme čekat půl hodiny, než karaoke začne. Využili jsme času a vybrali jsme si písničky, které jsme chtěli zpívat. Vybrali jsme jich asi 30 a pak jsme okupovali karaoke asi na hodinu a půl:D:D Ale pěkně jsme to tam rozjeli, písničky jsme vybrali dobré a ostatní zpívali s náma. Byli tam dva mikrofony, kolem kterých se vždycky shromáždila skupinka lidí a už to jelo. Zpíval jsem jak o dušu, a mým největším hitem byla písnička Quando, quando, quando, kterou jsem vůbec neznal, protože si ji vybral někdo z lidí, kteří v baru nebyli. ale měl jsem v ruce mikrofon a tak jsem se snažil:D Sloky jsem v podstatě odrecitoval no a v refrénu jsem furt zpíval Quando, quando, quando:D:D No a poslední písničku jsem si střihl s Mallikou, když jsme zpívali You should be dancing od BeeGees. Užili jsme si to stoprocentně:) po téhle písničce jsme odešli, bylo kolem půlnoci.

to be continued:)

Posted in
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF