Shelby Davis

Druhý akt je fuč by Honza Cervenka

No takže co se změnilo... Nastala vedra, což mě totálně ničí, litry zmrzliny, která byla v mrazáku ještě před týdnem už zmizely a do okna mi furt svítí slunko. Člověk se zapotí už jenom tím, že sedí. V obýváku máme k 29°C...
Týden tady byla se mnou sestra Hanka, a nebyl žádný problém. Dokonce tu i přespala babička a navařila nám strašně moc. Dva obědy, polívku a buchtu. Hanka jí pomáhala, já jsem v té době měl cvičnou jízdu před opakovanou zkoušku o řidičák.. No to se mělo asi tak...
Zas jsem musel vstávat v šest hodin, Jana (instruktorka autoškoly, která bydlí na stejné ulici jako já) mě vyzvedla a jeli jsme na dopravku. Byli jsme tam plusminus za půl hoďky. Naštěstí jsem tam nemusel čekat jak pako na testy, ale docela brzo jsme šli na jízdy. Kolem osmi už přišel komisař (jiný, než minule) a jelo se. Já jsem jel jako první, a vzali jsme to první přes tu křižovatku, kde mě předtím vyhodili. Tak tady jsem se už nachytal nenechal a bez problémů projel. Pak bylo všelijaké odbočování v jednosměrce doleva a zákazy vjezdu, všechno jsem ale projel. Správně. Řekl bych, že po čtvrt hodině bylo po srandě, a zkoušku jsem udělal. Komisař byl teda rozhodně méně příjemný, než ten minule, takový jakýsi nervák, ale zkoušku mi dal tak co:-)
No a ve čtvrtek jsem jel poprvé v životě na Colours Of Ostrava, na toho Gorana Bregoviče. Lístek stal 300,- a šel jsem jenom na ten jeden koncert, protože jinak tam před tím byli Gipsy.cz, kteří jdou tak nějak mimo mě a potom Kryštof, který byl zase pozdě večer, takže měl smůlu. No řeknu vám, lidí tam bylo hoodně, prý 8000-9000. Potkal jsem tam i pár lidí, tak jsme pokecali, chtěl jsem si i koupit nějaké pití, ale byly takové fronty, že mě brzo přešla žízeň.
Samotný koncert začal o půl hodiny později, protože byla obrovská fronta lidí na vstupu, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Hrál asi dvě hodiny a měl super 12-ti členný orchestr. Byl to fakt nářez. Hlavně Kalašnikov na konci, to byla bomba. Během koncertu pršelo 2x, jednou k začátku a podruhé zase úplně na konci koncertu. Naštěstí jsem si vzal pláštěnku, naneštěstí jsem jaksi zapomněl, že už je doma máme minimálně 5 roků a za tu dobu jsem trochu vyrostl... Dalo se to ale přežít. Měl jsem jenom pocit, že mám na hlavě místo kapuce plaveckou čepici...
Docela vážně jsem začal hledat univerzity, hodně mi v tom pomohla moje milovaná druhačka - Domi, ještě jednou dík. Takže si tak dělám pomalu obrázek. Normálně, existují speciální stipendia jen pro absolventy hnutí UWC (tedy nejenom mojí školy, ale i všech dalších 11 škol) v hodnotě 10 000$ každý rok, pokud daný student studuje na univerzitě uvedené na Shelby Davis listu. Dobrý ne? Těch škol je docela dost a jsou tam i dost dobré. Někdo nás má asi rád...
Dneska ráno jsem si šel podat žádost na ten řidičák, a docela jsem na to vyzrál, byl jsem tam brzo a čekal jsem tam jenom půl hodiny, byl jsem totiž desátý. Takže jsem byl doma v devět hodin - takový divný pocit. Normálně člověk v devět ještě spí a najednou je doma a už vyřídil řidičák :-) Asi to budu muset praktikovat častěji...
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF