Teda to byl víkend.. V sobotu jsem vstal jako obvykle až na oběd. Po obědě jsem dopisoval příspěvek o Opening ceremony a v pět jsem měl zase taneční. Dělali jsme waltz a dalo mi to pěkně zabrat. Je to fakt něco jiného než cha-cha. Strašně těžké vysvětlit jim aspoň základ... Ale bavilo je to a dokonce mě poprosili, jestli by nemohla být hodina i v neděli, to mě hrozně potěšilo, protože je vidět, že je to opravdu baví, když chcou extra hodiny.
V osm hodin jsme odjížděli na koncert sboru do Monfalcone, což je nejbližší trochu větší město, asi jako Opava. V tomhle městě je ten velký obchod, něco jako hypernova v Ostravě i s galerií, tam chodí celá škola většinou nakupovat. Koncert jsme měli v rámci oslav 50. výročí založení skupiny při místní nemocnici, která se stará o odběry krve. Událost nijak zvlášť motivující pro koncert sboru ale budiž... Už od začátku byl tenhle koncert strašně dezorganizovaný. My jsme jeli do Monfalcone a ve skutečnosti jsme nevěděli, kde ten koncert je. Věděli jsme jenom to, že máme přijet k nemocnici a že nás od tamtud snad někdo dovede k místu, kde se koncert konal. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a byli tam dokonce brzo, což se v Itálii zas tak často nestává. Taky nám bylo před koncertem řečeno, ať se oblékneme formálně, nejlépe do černa. Přijeli jsme tam a všichni jsme museli oblíknout vyfasované bílé trička se znakem organizace... Haha, velmi vtipné... Ale tak co, překousali jsme to.
Asi půl hodiny po příjezdu jsme se šli připravit do zákulisí a čekali jsme, až dozpívá sbor před náma. Během té doby jsme asi pětkrát změnili seznam písní, které budeme zpívat. Nakonec jsme se nějak dohodli jenže... Já jsem objevil v programu, že Amazing Grace, které jsme měli zpívat, už zpíval jiný sbor! Takže následovala šestá změna programu, ale nakonec jsme se dohodli. Sbor před námi skončil a my jsme přišli na pódium, opona byla zatažená a tak jsme se připravili a čekali. A čekali. A čekali. A nic. Po pár minutách přišel organizátor, co jako že se děje, proč jsme si neodhrnuli oponu... "A jak jsme to asi měli vědět inteligente??" Jej ti italové... tak jsme si sami odhrnuli oponu. Náš sbormistr jim potom představil seznam písní, které budeme zpívat a jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšel, že ho zase změnili. Ve skutečnosti to byla verze tři. Myslel jsem, že se tam rozesměju, celé to bylo strašně vtipné, ŠÍLENÉ ZMATKY!! Ale jsem v Itálii tak co, musím si zvykat.
Po našem vystoupení následoval dechový orchestr, který hrál strašně moc skladeb. Poslechl jsem si asi tři, ale jelikož mě nijak zvlášť neohromil, šel jsem ven čekat s ostatními na jídlo. A čekali jsme dlouho. A jenom proto, že jsme měli jíst s těmi lidmi z orchestru. Sbormistr se do toho tak trochu vložil a řekl organizátorům, že za třičtvrtě hodiny musíme být zpátky v Duinu na večerku, takže si nemůžeme dovolit déle čekat a to na ně zapůsobilo a pustili nás. Tam bylo jídla! Pizza, ovoce, dezerty... Dost dobře jsem se najedl... Hlavně dezertů... mno:D:D
Asi v jedenáct jsme se vrátili do Duina a Alvaro (Španělsko) si uvědomil, že tam zapomněl sako. Tak jsme se rozhodli, že se pro něho vrátíme a přibereme pár lidí a někam zajedeme. Byl jsem tam já, Malika (dobrovolnice z Indie, která řídila a všechno organizovala), Shashank, Slavisa, Abdulaye, Mike, Sarah a Anna (podívejte se do slovníku, nechcou se mi tu vypisovat všechny národnosti) a po vyzvednutí saka jsme se vydali do vesnice blízko Duina, Sistiany. Šli jsme na pláž a byli tam asi do půl jedné. Vrátili jsme se taktak na večerku (o víkendu je v jednu v noci) a jelikož se nám nechtělo spát a lidi se nějak dozvěděli o mé sbírce filmů, dívali jsme se na Žhavé výstřely. Ty skončily asi ve tři a pak jsme ještě kecali do čtyř.
Dneska jsem se probudil v jednu, šel jsem na oběd a po obědě jsem pracoval do školy. O půl páté začala další lekce tanečních, cvičili jsme waltz a naučil jsem je otáčku doleva, což mě stálo strašně moc síly. Ale nějak jsme to zvládli. Následovala večeře a pak psaní tohodle příspěvku... Dneska musím ještě udělat úkoldo fyziky a přečíst 20 stránek kafkovy Přeměny... Naštěstí mám v pondělí na devět....
V osm hodin jsme odjížděli na koncert sboru do Monfalcone, což je nejbližší trochu větší město, asi jako Opava. V tomhle městě je ten velký obchod, něco jako hypernova v Ostravě i s galerií, tam chodí celá škola většinou nakupovat. Koncert jsme měli v rámci oslav 50. výročí založení skupiny při místní nemocnici, která se stará o odběry krve. Událost nijak zvlášť motivující pro koncert sboru ale budiž... Už od začátku byl tenhle koncert strašně dezorganizovaný. My jsme jeli do Monfalcone a ve skutečnosti jsme nevěděli, kde ten koncert je. Věděli jsme jenom to, že máme přijet k nemocnici a že nás od tamtud snad někdo dovede k místu, kde se koncert konal. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a byli tam dokonce brzo, což se v Itálii zas tak často nestává. Taky nám bylo před koncertem řečeno, ať se oblékneme formálně, nejlépe do černa. Přijeli jsme tam a všichni jsme museli oblíknout vyfasované bílé trička se znakem organizace... Haha, velmi vtipné... Ale tak co, překousali jsme to.
Asi půl hodiny po příjezdu jsme se šli připravit do zákulisí a čekali jsme, až dozpívá sbor před náma. Během té doby jsme asi pětkrát změnili seznam písní, které budeme zpívat. Nakonec jsme se nějak dohodli jenže... Já jsem objevil v programu, že Amazing Grace, které jsme měli zpívat, už zpíval jiný sbor! Takže následovala šestá změna programu, ale nakonec jsme se dohodli. Sbor před námi skončil a my jsme přišli na pódium, opona byla zatažená a tak jsme se připravili a čekali. A čekali. A čekali. A nic. Po pár minutách přišel organizátor, co jako že se děje, proč jsme si neodhrnuli oponu... "A jak jsme to asi měli vědět inteligente??" Jej ti italové... tak jsme si sami odhrnuli oponu. Náš sbormistr jim potom představil seznam písní, které budeme zpívat a jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšel, že ho zase změnili. Ve skutečnosti to byla verze tři. Myslel jsem, že se tam rozesměju, celé to bylo strašně vtipné, ŠÍLENÉ ZMATKY!! Ale jsem v Itálii tak co, musím si zvykat.
Po našem vystoupení následoval dechový orchestr, který hrál strašně moc skladeb. Poslechl jsem si asi tři, ale jelikož mě nijak zvlášť neohromil, šel jsem ven čekat s ostatními na jídlo. A čekali jsme dlouho. A jenom proto, že jsme měli jíst s těmi lidmi z orchestru. Sbormistr se do toho tak trochu vložil a řekl organizátorům, že za třičtvrtě hodiny musíme být zpátky v Duinu na večerku, takže si nemůžeme dovolit déle čekat a to na ně zapůsobilo a pustili nás. Tam bylo jídla! Pizza, ovoce, dezerty... Dost dobře jsem se najedl... Hlavně dezertů... mno:D:D
Asi v jedenáct jsme se vrátili do Duina a Alvaro (Španělsko) si uvědomil, že tam zapomněl sako. Tak jsme se rozhodli, že se pro něho vrátíme a přibereme pár lidí a někam zajedeme. Byl jsem tam já, Malika (dobrovolnice z Indie, která řídila a všechno organizovala), Shashank, Slavisa, Abdulaye, Mike, Sarah a Anna (podívejte se do slovníku, nechcou se mi tu vypisovat všechny národnosti) a po vyzvednutí saka jsme se vydali do vesnice blízko Duina, Sistiany. Šli jsme na pláž a byli tam asi do půl jedné. Vrátili jsme se taktak na večerku (o víkendu je v jednu v noci) a jelikož se nám nechtělo spát a lidi se nějak dozvěděli o mé sbírce filmů, dívali jsme se na Žhavé výstřely. Ty skončily asi ve tři a pak jsme ještě kecali do čtyř.
Dneska jsem se probudil v jednu, šel jsem na oběd a po obědě jsem pracoval do školy. O půl páté začala další lekce tanečních, cvičili jsme waltz a naučil jsem je otáčku doleva, což mě stálo strašně moc síly. Ale nějak jsme to zvládli. Následovala večeře a pak psaní tohodle příspěvku... Dneska musím ještě udělat úkoldo fyziky a přečíst 20 stránek kafkovy Přeměny... Naštěstí mám v pondělí na devět....