Mike a já v Praze / by Honza Cervenka

Mike přijel do České republiky 20.12.2006. Jelikož jsem ten den ale měl vánoční koncert a besídku TŠ Mládí (která byla mimochodem nádherná děcka!!) tak jsem za ním do Prahy nemohl přijet a tak se o něho postarala nejlepší druhačka na světě (shodou okolností je moje:) Děkuju ještě jednou Dominiko! Jel jsem za ním až 21.12. ráno autobusem. Dorazil jsem do matky měst něco po jedenácté a sraz byl pod Václavem. Čekalo tam na mě víc lidí, než jsem předpokládal:) Byla tam Dominika s Mikem a potom ještě moje co-year z Norska a její druhačka. Sebrali jsme se a šli jsme do čajovny. Ze dvou důvodů. První byl ten, že holky potřebovali na záchod a druhý byl pokec. Za pár minut jsme k nějaké došli a sedli si. Holky si dali nějaký čaj, já Sahleb a Mikovi jsme dali ovocný čaj:) Dokonce mu i chutnal! To v Hong Kongu nemají:) Potom už musela Dominika i holky jít a já se s Mikem vydal na Staromák.
První jsme zašli do barokního kostela na náměstí, kde se prodavačky knížek furt snažili prodat nám nějaké, že jsou prý nějlepší z nejlepších nejlepších skvělých průvodců po Praze. Jasan. Zatímco Mike fotil, já musel trpět jejich kecy. Potom jsem ale pomohl s komunikací paní z Británie, u které už prodavačky zmlkly, protože znaly v angličtině tak možná základní číslovky. Po kostele jsme se vydali pod orloj a tak akorát jsme to stihli. Po přehlídce apoštolů jsem mu vysvětlil kousek české historie, protože jsme narazili na kříže na náměstí - místa, kde bylo popraveno 27 českých pánů po Bílé hoře. Vtom jsem zavolal mamce a zjistil jsem, že už není volné místo v autobusech Student Agency domů. Celý den byl úplně zapraný. To nám TROŠKU změnilo plány, protože jsem původně zamýšlel vrátit se domů autobusem a jenom zarezervovat jízdenky. Rozhodl jsem se teda, že pojedem domů vlakem. Jak jsem ale viděl zájem na trase Praha - Ostrava rozhodl jsem se, že půjdeme hned na nádraží koupit si jízdenky.
Po vysednutí z metra jsem hned Mika upozornil, že Hlavní nádraží v Praze je tak trošku... Fuj... ať se na to připraví. Zdá se, že to nesl statečně. Bylo to vlastně docela bez problémů, jenom nás ve frontě otravoval bezdomovec, ať mu dáme peníze. Byl otravný jak osina v zadku... Hrůza... Fakt... Poté, co jsme se dostali k přepážce, začal jsem říkat prodavači, jaký vlak bychom chtěli. Pendolina byla plná, ale nakonec se našel IC Ostravan, který nám docela vyhovoval. A nebyl ani moc drahý. Po nádraží jsme se vydali na Hradčanskou, kde jsme zapadli do jedné Čínské restaurace, kterou tam už dlouho znám a Mike si jídlo docela pochvaloval, že to vůbec není špatné. Dokonce jsme se i dohodli, že mluvit bude Mike čínštinou a já budu ticho:D Sranda...
Po jídle jsme se vydali k téměř večernímu hradu. Obešli jsme si katedrálu a po Nerudovce a Karláku jsme přešli k Národnímu divadlu, kde jsme šli na operu. Byla to premiéra opery Samson et Dalila od francouze Saint - Saënse. Mike měl docela štěstí. Byl poprvé v životě na opeře a zrovna na premiéře v Praze. Byli jsme tam i s babičkou od Dominiky. Během opery jsem se "zkamarádil" s další paní z Británie, která v Praze oslavovala s manželem výročí svatby. Pěkné, že? Bavili jsme se dycky o přestávkách před začátkem dalšího aktu. Taky jsem Mika po divadle provedl, podívali jsme se i dokonce na základní kameny. Opera samotná byla pěkná, scéna a kostými super, zpěváci taky, ale samotná hudba nic moc. Téměř žádná pořádná árie, viděl jsem i lepší teda, to se musí nechat říct.
Po opeře nás babička od Dominiky zavedla domů, kde jsme si potom s Dominikou dali čaj a pak šla už spát, protože další den měla zkoušky z autoškoly. Šli jsme spát asi v jednu ráno a vzbudili se kolem desíti. Dali jsme si na "snídani" čaj a pak jsme šli zase do Prahy. První jsme šli zase na Hlavák, kde si Mike dal do úschovny kufry a pak jsem šli zase do té stejné čínské restaurace na oběd. Po něm jsme šli na hrad a tentokrát i do katedrály, protože byla otevřená. Lidí jak smetí, a zjistil jsem, že se dokonce musí i platit. Pajska. Šmejdi. Naštěstí byla v ceně i věž. Zaplatil jsem a prohlídli jsme si vnitřek katedrály ze všech stran. Měli jsme docela štěstí, protože během naší prohlídky se do katedrály přivezlo Betlémské světlo a byl u toho vidět kardinál Vlček, starosta Prahy Bém a dokonce i první dáma Livie Klasová. Do toho zpíval sbor a byli i nějaké proslovy. To už nás ale nezajímalo a vydali jsme se na věž. Schodů vpysk, výhled pěkný, zima taky. Ale přesto jsme si udělali kolečko a fotky. Potom jsme šli dolů a napadlo mě, že bychom zašli do Strahovského kláštera, který je kousek od Hradu. Taky jsme tak udělali. Najít vchod byla sice docela makačka, při které jsme si stihli koupit dokonce i lázeňské oplatky, ale nakonec se vše povedlo. Galerie byla kvůli rekonstrukci sice uzavřena, zato jsme si ale zašli do Konventu a do knihovny, která byla NÁÁÁDHERNÁ. Co mě dostalo nejvíc bylo to, že je v ní velmi vzácná sbírka, která obsahuje i kompletní seznam uměleckých děl ve Francii za vlády Napoleona = seznam toho co nakradl. Napoleon nechal většinu výtisků zničit, v Praze ale jeden máme:) Šmejd jeden. Čmajznul vlastně něco v ČR? Někdo by to měl pořádně pročíst.
Potom jsme si zašli ještě jednou na Staromák, tentokrát do Týnského chrámu. Byl "otevřený", konala se v něm totiž bohoslužba. Bylo to poprvé, co jsem se do něho dostal. Církvi asi přeskočilo nebo co. Furt ho nechávají zavřený. A přitom je to tak nádherný chrám! Hlídač byl ale nějaký přehnaně poctivý a po pár minutách nás vyhodil, ikdyž jsme jenom stáli u vchodu. No... jak jsem říkal... Nějak to přehánějí.
Po lamentování církvi už nás čekal závod s přesností českých drah. Nějak jsme se totiž zasnili u Obecního domu a Prašné brány a pak jsme museli prchat na nádraží. Závod jsme "nečekaně" vyhráli a vlak jsme stihli. To byste ale nevěřili, čeho jsem byl svědkem... Ve vlaku bylo asi tak o 750 - 1000 lidí víc, než mělo být... Takže byli všude. Naštěstí jsme měli místenky, tak jsem lidi, co si na sedadla sedli slušně vykopl a pak jsem se prodral přes lidskou masu k Mikovi, ať jde s kufry, že místa máme. Cesta byla docela v pohodě, akorát ve vlaku bylo obrovské teplo = za dvě hodiny jsem měl žízeň = průser, protože jsme byli v posledním vagóně a restaurační vůz byl druhý vůz za lokomotivou. Rozhodl jsem se riskovat život a nějak se tam dostat. Tentokrát to nebyl závod, ale slalom. Cesta tam a zpátky mi trvala asi půl hodiny... Hrůza... Ale pití bylo a žízeň nebyla. A o to jde.
V deset večer jsme dojeli do Ostravy. O tom už ale v jiném příspěvku:)
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF