UWCAd

Hlavu vzhůru! by Honza Cervenka

Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale prostě a jednoduše nestíhám. Je to tu fakt záhul. Pořád je tu něco, co vyžaduje pozornost. Takže co se událo od mého posledního příspěvku? Hodně… asi tak kolik se stane v Duinu za jeden týden…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Honza řidičem by Honza Cervenka

O naší show pro prváky zatím psát nebudu, protože nemám žádné fotky ani video, takže musíte počkat:) Akorát vám prozradím, že jak moje dva skeče, tak celá show se podařily!
A co se jinak děje? No v pondělí začala škola. První hodinu jsem měl ekonomii s tou novou učitelkou a bylo to docela v pohodě. Akorát jsem zjistil, že jsem toho docela hodně zapomněl a budu se na to muset pořádně podívat:) Ale tak to je asi klasika. Zatím jsme jenom opakovali a tak, takže zatím o nové učitelce nemůžu moc povídat, uvidíme, jak to bude, až nás bude učit něco nového.
Jinak jsem začal s hodinami řízení dodávky. Jsme celkem tři – Já, Rodrigo a Saya. Naším instruktorem je Vittorio, což je nový člen našich “školníků“. Všichni ostatní se mu smáli a dávali mu pomalu i poslední pomazání, když s námi jel:D Šmejdi. Každopádně je strašně příjemný, mladý a má černý pásek v karate normálně:) Takže jak nám něco nejde, tak má takové tiky… Ne, dělám si srandu….
Poprvé jsme jeli v pondělí a Vittorio nás odvezl do Monfalcone, kde jsme jezdili v průmyslové části, kde jsou jenom staré dodávky a kamiony, takže docela bezpečno. Musím říct, že se to docela hodilo, protože je to přece jenom docela změna. Dodávka není zas o tolik delší, než třeba kombík, ale rozhodně je o hodně širší, takže proplétání uličkami města je docela zážitek. První den jsme jezdili jenom tam, což bylo docela v pohodě – rozhodně se to hodilo.
Mě se jelo v pohodě, parkrát mi to zdechlo, ale to je v pohodě. Hodně jsme parkovali, což se hodí strašně moc. Potom jela Saya, která měla trochu problémy, protože řidičák dělala v 16. letech a to bylo naposled, co řídila auto s manuálem. Od té doby řídila vždycky jenom automatiku, tak si na to musela zvykat. Nakonec se ale docela rozjela, tak jí to snad půjde dobře.
Podruhé jsme jeli v úterý a to jsem už řídil i ve městě. To už byla sranda, jezdil jsem všelijakými uličkami a parkoval na šílených místech. Vittorio si taky myslel, že mě nachytá na rozjíždění do kopce, ale to podcenil české autoškoly, zvládl jsem to bez problému:) Takže díky Jani!
Ve čtvrtek máme další jízdu, pevně doufám, že už bude poslední, chtěl bych to mít za sebou. Uvidíme…
Jinak do školy samozřejmě chodím:) Měl jsem i hodinu matematiky s novou třídou na lehčí úrovni a šlo to docela poznat. Navíc jsme dělali aritmetické posloupnosti, které mě poté, co mi je vysvětlila paní profesorka Vlčková (taky zdravím!!) taky nezvednou ze židle. Takže z tohoto hlediska je škola celkem v pohodě.
Co se týče té mojí Extended Essay o solárních panelech… Zítra udělám hokus pokus a uvidím, jak to půjde, ale jinak jsem formálně dostal prodloužení termínů, protože tu teď nemám učitele fyziky – přijíždí až v pátek. Rozhodně toho ale nehodlám zneužít a budu se snažit napsat co nejvíce o tom, o čem jde. Už mám více než polovinu eseje za sebou, tak snad ta další polovina přijde brzo…
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Klid před bouří by Honza Cervenka

Ve čtvrtek jsem si pořádně pospal, protože jsem dopoledne nic neměl:) Odpoledne jsme měli prakticky jenom dva mítinky a to jeden o social service, ve kterém jsme se prakticky jenom dozvěděli, že v pátek budou mít prváci dlouhý úvod do social service, kterého se máme zúčastnit i my. Já jsem se přihlásil na pátek odpoledne, abych představil můj social service – navštěvování domova důchodců. No a druhý mítink byl o našich nápadech a iniciativách na kterém jsem prezentoval ty moje taneční, což se setkalo s obrovským úspěchem. Taky jsem připravil dvě videa – tango od Tomáše a Klárky a cha-chu od Peti a Anetky a moc se jim to líbilo. Myslím si, že to byla ta nejlepší reklama, jakou jsem mohl vymyslet. V neděli po obědě máme první hodinu, tak jsem zvědavý, kolik lidí se tam objeví.

V pátek jsem musel vstávat kolem devíti, protože potom jsem měl zkoušku na scénku, na kterou se připravuju – bude během show pro prváky, která bude v sobotu. Nic vám o tom neřeknu, bude to překvapení. Každopádně to vypadá dost zajímavě. Když se mi to bude líbit na show, tak vám o tom napíšu.

Odpoledne jsem si docela uklidil v pokoji a hlavně jsem zničil všechny krabice, které jsme já a Shashank použili při uskladnění věcí během prázdnin. Byla jich plná chodba a všechny jsem šikovně recykloval. Trvalo to ale asi půl hodiny – rozebrat, vzít, odnést… Ale je to za mnou a hlavně už Rimma (residence tutorka) nebude nadávat, ať je uklidíme. Taky jsem dal dohromady solární panel. Bohužel je tu ale špatné počasí, takže žádné pokusy se ještě nekonají. Zatím asi budu psát o tom, jak sbírám data, ale už fakt potřebuju nějaké pokusy, jinak nemám o čem psát… Snad se počasí zlepší!

Večer jsme měli večeři v Pizzerii - celá škola. Bylo nás tam rozhodně přes 200 lidí a já jsem seděl s Alvarem (ano, můj druhák, který by tu už teoreticky neměl být, ale studuje na konzervatoři v Trieste a proto nás bude docela často navštěvovat), Annou, Mallikou, Shashankem a Larou a Michele (ti, co nás učili salsu). Byla docela dobrá zábava, všichni byli v pohodě. Pizza přišla asi v deset večer, což je docela pozdě a všichni jsme byli hladoví a tak jsme ji snědli celou. A to i holky:) Nebyli jsme na tom ale zas tak špatně, protože někteří dostali pizzu až v jedenáct. Ono to asi není jednoduché udělat najednou 200 pizz. Ale zase mají obrovskou cihlovou pec a s normálním ohněm! Takže se fakt vyplatí čekat, protože ty pizzy jsou úžasné! A navíc je platila škola místo normální večeře, takže paráda.

Po pizze jsem na chvíli šel do Palazzine, kde mělá být nějaká pařba, ale nebylo tam moc lidí a muzika byla hrozná, tak jsem se tam moc dlouho nezdržel:)

A největší zpráva dne! Dneska za mnou přišla Eva Kailbauer – moje bývalá učitelka matematiky – a řekla mi, že příští víkend se pojede na závod v orientačním běhu do Říma a samozřejmě jsem na to kývnul! Vypadá to, že to asi nebude přímo v Římě, ale někde blízko, ale to nevadí, aspoň si odpočinu poté, co budu muset odevzdat první draft EE a uvidím nová místa:) Ještě o tom ale moc nevím, napíšu, hned jak se dozvím víc:)

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Honza horolezcem by Honza Cervenka

Takže co se dneska stalo... Pokračovali mítinky o předmětech, pro mně to byla Angličtina, Italština a fyzika, všechno to bylo docela v pohodě, žádné obrovské novinky. Hlavně jsem ale konečně měl příležitost se domluvit s Richardem, kdy se sejdem a vyřešíme tu moji EE. Můj nový učitel fyziky tu totiž ještě není, což je docela blbé, ale co nadělám. Má problémy s vízem. Ale s tím nic nenadělám. Více naštvaný asi bude Richard, protože tady na ten týden přijel, mimo jiné, proto, aby ho tady do všeho uvedl. A nakonec to vypadá, že se tady minou. Aspoň teda bude mít pěkné prázdniny no…

Nejlepší ale bylo odpoledne, protože jsem jel na to horolezectví. Začali jsme ve dvě hodiny takovou krátkou prezentací a horolezectví obecně, nic hodně konkrétního, ale byli tam dva zástupci CAI XXX. Settembre, což je horolezecká organizace, se kterou škola spolupracuje. Vypadali moc příjemně a tak jsme všichni v klidu nasedli do dodávek a jelo se.

Loni se Taster session dělala přímo na skalách v Duino nad mořem, letos se ale jelo na skálu nedaleko Duina. Nevypadala extrémně, ale přece jenom byla docela kolmá. Vysoká asi 30 metrů, možná o trochu víc. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin a postupně se drali nahoru. Já byl ve skupině s Richardem a Saskií a dalšími prváky. Když tak nad tím tak přemýšlím, tak jsem tam vlastně byl jediný druhák. Všichni ale byli moc šikovní, tak jsem je tak sledoval a nakonec došla řada i na mně.

První mně pořádně celého zabezpečili, ale uzly jsem si dělal sám, takže risk tam asi pořád byl… Nakonec jsem to zvládl docela rychle, měl jsem ale víc problémů než ostatní, protože jsem vysoký a muselo se tam jít takovou jakoby úzkou cestou vzhůru, což pro mě bylo zajímavé. No ale nakonec jsem to zvládl. Příště si ale s sebou vezmu vodu, protože jsem měl hodně velkou žízeň a nebylo mi moc dobře, tak jsem nakonec odjel s Richardem a Saskií dříve, ostatní si to potom slezli ještě jednou.

Musím ale říct, že se mi to docela líbilo a asi si horolezectví – Climbing – vezmu jako aktivitu. Sice si asi máknu, ale to se jenom hodí. A hlavně – na konci září se jede na tři dny do Dolomit, což je prý úžasné. A to se vyplatí!!
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Zabít je všechny! by Honza Cervenka

Tak a dneska už se najelo na denní rutinu. Jeden mítink za druhým, fakt šílené. Ráno jsme začali se schůzkami s učiteli jednotlivých předmětů, kteří nám řekli co a jak. Většinou to nebylo nic přelomového, ale i tak. Hlavně jsem ale potkal moji novou učitelku ekonomie, která vypadá hodně sympaticky, jsem ale zvědavý, jak bude učit, protože styl Malcolma mi strašně vyhovoval a myslím si, že pro mně bude těžké přejít na jiný systém. No uvidíme, každopádně to budu muset nějak přežít a smířit se s tím, že nás Malcolm prostě učit nebude. Taky jsem měl schůzku matiky, kde jsem zjistil, že mým učitelem bude Tony z Bulharska, tak jak jsem předpokládal. Snad bude dobrý. Ono si tady ale mezi matematikáři není moc kde vybírat. Mám to, co mám.

Potom jsme měli docela krátký mítink o aktivitách, který vedla Cristina (učitelka italštiny). Na jeho konci jsme si vybrali, jaké aktivity si chceme během týdne vyzkoušet a příští týden si už budeme muset vybrat naši hlavní fyzickou aktivitu. Já si půjdu zítra vyzkoušet horolezectví a ve čtvrtek karate. Horolezectví by mě ale docela lákalo, tak uvidíme:) Prý je to ale docela šílené a sežere to celé jedno odpoledne, takže uvidíme.

Další povinností, kterou jsem dneska měl bylo připravit vše na sailing, který jsem měl minulý rok. Prakticky jsme museli donést do přístavu dva velké nafukovací čluny i s motory, na kterých jsou během hodiny naši instruktoři. Snést je dolů zas nebyla taková makačka, ale dát na ně motory! Dělal jsem to já spolu s Arianne, která je instruktorka spolu s Mauriziem, který jím byl loni. Loni tu učila volejbal, ale jejím hlavním sportem je sailing - účastnila se dokonce dvou olympiád jako italská reprezentantka v sailingu! Šílené, co? No každopádně, celá ta sranda trvala asi dvě a půl hodiny a museli jsme to dělat v největším vedře... No člověk si prostě nevybere.

Potom jsem si dal sprchu, ve které mě napadlo jít si trochu zatancovat, jenže než jsem se dostal do našeho studia, tak jsem potkal strašně moc lidí a pár lidem pomohl s kufry a nakonec jsem asi hodinu skákal s dětmi od Petera Howe na jejich trampolíně, takže do studia jsem se dostal hodně pozdě a už docela unavený no... Takže asi tak.

Po večeři jsme měli tutorial meeting u Viviany. Do naší skupiny se přidala Khalidni, což je vlastně moje druhačka, ale proto, že mezi jejím prvním a druhým rokem měla rok práci jako dobrovolnice v Ekvádoru, takže teď je s námi v ročníku. No a potom se přidal i Mike - můj bývalý spolubydlící. Je to trochu zvláštní, ale zvyknu si. No a potom máme tři naprosto úžasné prváky - Adriana z Argentiny, Christine z Kanady a Myrtó z Řecka.

Taky jsem se dozvěděl svůj rozvrh - je to docela v pohodě. Na Angličtinu mi zůstala Anne Abrioux, na Matematiku a ToK mám Tonyho, na Fyziku nového učitele z Číny, který ještě nepřijel, na Italštinu mi zůstává Cristina, na Ekonomii mám tu novou učitelku z Nizozemska - Annemarie, no a na češtinu mám, jako obvykle, sebe samotného:)

Zítra nám pokračují schůzky z předmětů, máme taky University meeting no a hlavně budu mít ten Climbing! Doufám, že to přežiju a budu o tom moct napsat:)

Nevěřili byste tomu, ale je tu komárů jak kráva. Koupili jsme si něco jako italský Raid a Matthew - můj nový spolubydlící z Číny dokonce vybalil svoji síť proti komárům... 

Každý máme jiný způsob... 

Ale něco nás spojuje...

We all want to kill 'em all!!
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Druhý první den by Honza Cervenka

A jsem tu – první příspěvek z mého druhého roku studia v Itálii. Do Duina jsem dorazil asi kolem desíti večer, protože jsem musel čekat hodinu v Udine, než mi přijel autobus, který do Duina jede. Přijel jsem a začal obrovský kolotoč zdravení, představování a všeho možného. A hlavně jsem se dozvěděl, že ZASE bydlím ve Foresterii – což je úžasné. Akorát zase přehodili patra – loni byli kluci nahoře a holky dole a letos je to naopak. Mám poslední pokoj na prvním patře, č. 5 a loni jsem měl první nahoře, č. 6. Zajímavé, že? A co víc, konečně mám výhled na moře! Je sice hodně zakrytý stromem, ale ten nám zase poskytuje stín v pokoji, takže co se dá dělat. Ale moře vidět je a je to super! Pokoj je taky daleko větší, máme daleko více místa. A s kým jsem na pokoji? S Shashankem z Indie, Andreou z Itálie (ano, v Itálii je Andrea mužské jméno) a s prvákem z Číny – Matthew, který je zatím tak trochu divný, ale určitě se ještě rozjede:) Mám super postel, která má hned vedle sebe velkou skříň plnou poliček – což jsem na minulém pokoji vůbec neměl:D No prostě úžasné!!

Včera jsem už potkal svého prváka, který přijel kolem poledne s celou rodinkou. Vypadali příjemně a vzal jsem je na procházku kolem Duina a dokonce jsme odpoledne jeli i nakoupit, protože Tomášovi chyběly nějaké věci a já jsem si taky něco koupil. Zase jsem ale celý den potkával lidi, je tady hodně cool prváků – bude určitě sranda! Večer jsem zašel za Anne a Jean-Paulem Ginestier a asi hodinu jsme si povídali a pak jsem šel za všemi do Agipu, což je pumpa v Duinu blízko dálnice, která má otevřeno 24/7. Tam jsem byl asi do dvou do rána a téměř celou tu dobu jsem si povídal italsky, což se rozhodně hodí…

No a dneska už nám začínají mítinky. O půl dvanácté máme oficiální přivítání od ředitele a učitelů a potom organizujeme pro prváky “závod“ v Duinu – tak jako jsme to měli my loni. No a pak máme taky residence meeting, takže je co dělat:)

Určitě se ještě ozvu, ale hlavně se ozvěte vy!

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Druhý akt je fuč by Honza Cervenka

No takže co se změnilo... Nastala vedra, což mě totálně ničí, litry zmrzliny, která byla v mrazáku ještě před týdnem už zmizely a do okna mi furt svítí slunko. Člověk se zapotí už jenom tím, že sedí. V obýváku máme k 29°C...
Týden tady byla se mnou sestra Hanka, a nebyl žádný problém. Dokonce tu i přespala babička a navařila nám strašně moc. Dva obědy, polívku a buchtu. Hanka jí pomáhala, já jsem v té době měl cvičnou jízdu před opakovanou zkoušku o řidičák.. No to se mělo asi tak...
Zas jsem musel vstávat v šest hodin, Jana (instruktorka autoškoly, která bydlí na stejné ulici jako já) mě vyzvedla a jeli jsme na dopravku. Byli jsme tam plusminus za půl hoďky. Naštěstí jsem tam nemusel čekat jak pako na testy, ale docela brzo jsme šli na jízdy. Kolem osmi už přišel komisař (jiný, než minule) a jelo se. Já jsem jel jako první, a vzali jsme to první přes tu křižovatku, kde mě předtím vyhodili. Tak tady jsem se už nachytal nenechal a bez problémů projel. Pak bylo všelijaké odbočování v jednosměrce doleva a zákazy vjezdu, všechno jsem ale projel. Správně. Řekl bych, že po čtvrt hodině bylo po srandě, a zkoušku jsem udělal. Komisař byl teda rozhodně méně příjemný, než ten minule, takový jakýsi nervák, ale zkoušku mi dal tak co:-)
No a ve čtvrtek jsem jel poprvé v životě na Colours Of Ostrava, na toho Gorana Bregoviče. Lístek stal 300,- a šel jsem jenom na ten jeden koncert, protože jinak tam před tím byli Gipsy.cz, kteří jdou tak nějak mimo mě a potom Kryštof, který byl zase pozdě večer, takže měl smůlu. No řeknu vám, lidí tam bylo hoodně, prý 8000-9000. Potkal jsem tam i pár lidí, tak jsme pokecali, chtěl jsem si i koupit nějaké pití, ale byly takové fronty, že mě brzo přešla žízeň.
Samotný koncert začal o půl hodiny později, protože byla obrovská fronta lidí na vstupu, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Hrál asi dvě hodiny a měl super 12-ti členný orchestr. Byl to fakt nářez. Hlavně Kalašnikov na konci, to byla bomba. Během koncertu pršelo 2x, jednou k začátku a podruhé zase úplně na konci koncertu. Naštěstí jsem si vzal pláštěnku, naneštěstí jsem jaksi zapomněl, že už je doma máme minimálně 5 roků a za tu dobu jsem trochu vyrostl... Dalo se to ale přežít. Měl jsem jenom pocit, že mám na hlavě místo kapuce plaveckou čepici...
Docela vážně jsem začal hledat univerzity, hodně mi v tom pomohla moje milovaná druhačka - Domi, ještě jednou dík. Takže si tak dělám pomalu obrázek. Normálně, existují speciální stipendia jen pro absolventy hnutí UWC (tedy nejenom mojí školy, ale i všech dalších 11 škol) v hodnotě 10 000$ každý rok, pokud daný student studuje na univerzitě uvedené na Shelby Davis listu. Dobrý ne? Těch škol je docela dost a jsou tam i dost dobré. Někdo nás má asi rád...
Dneska ráno jsem si šel podat žádost na ten řidičák, a docela jsem na to vyzrál, byl jsem tam brzo a čekal jsem tam jenom půl hodiny, byl jsem totiž desátý. Takže jsem byl doma v devět hodin - takový divný pocit. Normálně člověk v devět ještě spí a najednou je doma a už vyřídil řidičák :-) Asi to budu muset praktikovat častěji...
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

1. Dějství skončilo by Honza Cervenka

Tak první kapitola, která začala odjezdem rodičů skončila. Přijela totiž z tábora sestra, která tímto otevřela kapitolu druhou. To ale neznamená, že bych v druhé kapitole byl jedinou hlavní postavou. Přijel totiž - ikdyž trochu, alespoň pro mě, nečekaně bratránek z Újezdce, který tady byl od čtvrtku až do pondělího odpoledne. Přijel, aby se naučil programovat v jazyku C, což se docela povedlo, rozhodně jsem ho naučil docela obstojný základ - dostatečný třeba pro Javu nebo C#. Snad se mu to povede. Zatím, co jsem slyšel, tak má problémy s nainstalováním Visual C++ 2005, takže asi doma moc neprocvičuje :-)
     No já jsem si tu rozhodně od odjezdu rodičů udělal docela mírný režim, ale musím říct, že jsem byl sám překvapen, jak hodně jsem uklízel. V kuchyni bylo uklizeno furt a dokonce jsem i vysál svůj pokoj, obyvák a kuchyň. Dobrý ne? Ještě mě čeká posekání zahrady, ale v tom mi déšť docela pomáhá, s pláštěnkou ji rozhodně sekat nebudu. Stejně ji nemám. A kdybych si vzal deštník, tak bych ten náš křáp jednou rukou neukočíroval.
     Stihnul jsem se podívat na pár filmů, téměř přečíst ty Směšné lásky a udělat si pořádek v počítači. Dokonce jsem poté, co jsem se vrátil ke staré dobré Mirandě, která mi konečně vyhovuje, přešel na Operu! Pravda, měl jsem ji nainstalovanou už asi půl roku, ale tak nějak se mi od lišky Mozilly nechtělo, ale poté, co jsem zjistil, že mi mrcha zabírá v paměti hned po startu 80 MB a Opera 18MB a to na ni nemusím čekat 5 minut, Opera pro mě byla jasná volba. A teď se mi strašně líbí! Furt si tu jezdím s myší, ty pokyny tahem myší jsou fakt úžasné...
     No jinak jsem měl dneska ještě oživovací jízdu v autoškole, protože zítra mám opakovanou zkoušku z jízd. Všecko šlo, jezdil jsem si bez problémů, tak není boha...
     A hlavně: Ve čtvrtek jdu poprvé ve svém životě na Colours Of Ostrava. Mám to za barákem, a ještě jsem tam nebyl. Přemluvil mě ten Goran Bregovič, bude pařba:D

Pařba především!
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

šedesátistovka by Honza Cervenka

No vidím, že vy jste se během mojí letní hibernace docela činili a furt tu chodíte! Takže děkuju za pokořených 6000!

No jinak jsem doma sám, takže bude určitě o čem psát:D
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Home, sweet home by Honza Cervenka

Pravda, je to nějaký ten pátek, co jsem tu psal naposledy, ale to se stává:) Už jsem doma přes měsíc a stihl jsem toho docela dost. Prakticky hned po příjezdu jsem začal učit na Báňské a ve Vítkovicích počítače, tak jako dřív. No a za dva dny tam na nějakou dobu končím. Jestli si ještě něco odučím během prázdnin to nevím, ale nějakou dobu rozhodně ne. Strávil jsem tam docela dost času, ale aspoň jsem si vydělal nějaké peníze. Dopřál jsem svému notebooku rozšíření paměti a sobě bezdrátovou klávesnici a myš - nemůžu si je vynachválit. Snad jenom ten dosah by mohly mít lepší. Ale jestli mi vydrží měsíc bez vyměnění baterek - což by teoreticky mohly - tak budu navýsost spokojený.
Docela mě ale mrzí to, že jsem netancoval tak hodně, jak jsem původně plánoval. Ono se to ani zas tak moc nedá, když je člověk na těch trénincích a sám a ještě je má po dni, který celý učil na Báňské. A nejvíc mě štve, že nepojedu ani na jedno soustředění - na to jsem se těšil snad nejvíce. Holt prostě Mallika nepřijede, nestihne si totiž vyřídit vízum. A sám tam nepojedu, to bych se unudil k smrti. Jestli se ale nějaká čtenářka cítí na tancování se mnou a já se budu cítit na tancování s ní, tak neváhám a jedu.
Zatím ale spíše plánuju jet do Londýna. Snad se to všechno domluví a budu moci bydlet u Julie, která bydlí asi hodinu od centra. Bylo by to moc fajn. Taky bych ale musel sehnat dobrý spoj, asi to vidím na autobus. Mám ale trochu omezené možnosti výjezdu, 11.7. mám opakované jízdy z autoškoly a 20.7. musím pomáhat babičce při vyměňování oken. No a nebo vyjedu jak přijedou rodiče:) To se ale všechno ještě uvidí.
A ještě větší vzrůšo to bude s prací do školy. Musím pomalu začít stavět ten můj slavný solární panel verze 2.0. A taky si začít hledat univerzitu - to bude makačka na bednu. Už jsem ale "pracovat" do školy začal. Sice pravda, trochu z lehka, ale přece si neudělám šok. Začal jsem totiž číst knížky do češtiny, ze kterých budu maturovat. A zatím se mi ty Směšné lásky líbí. Jsou kraťoučké, člověk si je tak akorát přečte než má dost surovin na Travianu a je to.
Rodiče tento týden vyjíždí za soudruhy do Ruska a já tu budu sám. Nestěžuju si, s bankovní kartou v kapse a pizzami v ledničce se určitě najde čas na kamarády a taky ten solar... Ale co se bude dít tento měsíc to fakt netuším. Všechno je v takové teoretické rovině. I ten Londýn. Ještě, že aspoň na tu autoškolu se můžu spolehnout.
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Příjezd by Honza Cervenka

Tak lidičkové, přijedu v sobotu 26.5.2007 v 10:30 dopoledne na ÚAN do Ostravy... Už mám dávno sbaleno s dneska se tady jenom tak potuluju a čekám na večer. Z Duina vyjíždím v 19:34 a z Udine mi autobus jede v 24:00, ale možná přijede dřív, minule přijel už v jedenáct. Prostě tam budu muset čekat. Zapnu přehrávač a bude to. Snad bude cesta v pohodě a brzo se uvidíme!
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Tak to by bylo by Honza Cervenka

Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, ale prostě jsem neměl čas. Odehrálo se toho ale docela dost!
  1. Zkoušky: Dopsal jsem a dostal jsem zpátky opravené zkoušky. Dopadly, podle mě, dost dobře, rozhodně lépe, než jsem očekával. Z italštiny, angličtiny a ekonomie mám 6 ze 7 a z matematiky a fyziky 4 ze 7. Nejvíc mě potěšila italština a ekonomie, protože mi z nich učitelé dávají furt pětky a teď jsem jim končeně ukázal, že mám na víc:) Čtyřka z matematiky mě vůbec nevzrušuje, protože jsem si ji stejně dal na nižší level, takže to nijak nevadí. Akorát je mi líto fyziky, bojím se, že jsem zklamal Richarda. Ale tak co se dá dělat - snažil jsem se. Asi jsem měl špatný den nebo co. Dokonce jsem měl i zkoušku z češtiny, kterou jsem ale totálně obulal, po půl hodině jsem odešel, protože jsem potřeboval pracovat na EE... A stejně ji nikdo neopravoval.
  2. Malcolm Price: Hrozná věc. Ve čtvrtek (minulý) jsem se probudil a našel jsem email, který poslal Malcolm - můj učitel ekonomie. Psal v něm, že ho ředitel příští rok nezaměstná a že mu řekl, že je to kvůli italským zákonům. Šel za právníkem, a ten mu řekl, že je to není pravda, že mu zákon neznemožňuje pracovat. No a chtěl, abychom jako studenti o tomhle problému věděli. Tak jsem za ním zašel a všechno mi to vysvětlil. Docela to smrdělo. Nebudu to tu všechno psát, ale dost to smrdělo. Pak jsem mluvil se Shashankem, který mluvil s ředitelem a nakonec jsem mluvil i s Peterem Howem, který je něco jako zástupce ředitele. Všichni mi řekli něco jiného. Vypadá to tak, že z nějakého zvláštního důvodu ho škola nechce znovu zaměstnat. Nechápu proč, a stejně tak nechápe ani on. Je to skvělý učitel a je to fakt divné. A navíc je to MŮJ učitel a mám ho rád... Chjo... Takže to vypadá tak, že příští rok budu mít někoho nového. Studenti za Malcolma hodně bojovali, dokonce byla i petice. Ale moc to zatím nepomohlo...
  3. Salsa: Pořád chodím na hodiny salsy a toto úterý jsme měli poslední hodinu. je to škoda, protože jsme s těmi učiteli kamarádi a jsou strašně fajn. Bude se mi po těch hodinách moc stýskat. Příští rok je rozhodně budu mít zase - bez jakýchkoliv otázek. Salsa dala konci roku takovou štávu - nová věc, která mě strašně bavila. A taky znám plno figur:)
  4. EE: Od soboty jsem pracoval na tom mém solárním panelu a ze začátku to vypadalo docela fajn, voda se mi ohřívala, všecko fungovalo, ale... Brzo mi začaly blbnout spojení, voda začala vytékat... To se ještě hravě zpravilo, nakonec jsem se ale s Richardem dohodl, že to není dost efektivní. Hlavní plech je rozehřátý minimálně na 60°C a voda kolem 40°C, což je špatné. A s tím se nedá nic udělat - budu muset udělat lepší. A to mě čeká o prázdninách. Takže si domů vezu pumpu na vodu, datastudio, teploměr, voltmetr, plech... Budu na tom muset pracovat. Nový panel ale bude rozhodně lepší. Možná taky trochu zneužiju nějaké profesory na Báňské a snad mi pomůžou:)
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

A už dost! by Honza Cervenka

Omlouvám se za více než týdenní prázdnotu, ale rozhodně pro ni byl důvod. Celou tu dobu jsem se totiž nezastavil. O pondělí jsme sice neměli aktivity, ale rozhodně jsme se nenudili. V pondělí odpoledne jsme měli EE mítink, v úterý zdlouhavý feedback o social service a tak dál.
Aby toho nebylo málo, tak v pátek nám začaly zkoušky. A začaly hned zvesela: Angličtina. Naštěstí to bylo v pohodě, řekl bych i hodně v pohodě. Před každou zkouškou jsem totiž poslouchal hudbu, nejčastěji latinu, takže jsem na každou zkoušku přišel v párty náladě a byl jsem jaksyk nad věcí. A u angličtiny to rozhodě zabralo.
O víkendu jsem hlavně pracoval na solárním panelu, udělalo se plno pořádné práce. Vrtání dír, ohýbání a lámání trubek, natírání... No a zítra ho už asi dodělám. Ale to je samozřejmě pouze konstruční část, přes tento víkend konečně panel nainstaluju a budu s ním pracovat - snad všechno půjde lehce. Vážně mi už nezbývá moc energie na řešení problémů...
Tento týden začal zvostra - pondělí = matika. To byl jeden velký vtip. Sice jsem zase přišel v párty náladě, ale brzo mě přešla, protože zkouška byla těžká jak prase. A bylo tam plno věcí, které nás Eva neučila, takže jsem na ně čuměl jak debil. Paper 1 byl hrůza, Paper 2 byl lepší, takový normální, řekl bych. Odpoledne jsem už ukončil veškeré spekulace a zašel za Petrem Howe a řekl jsem mu, že chci mít nižší level matematiky. Býval to High level, teď už jsem ve Standard levelu - konkrétně v Math methods, protože pak je ještě jeden horší - Math studies. ten ale nehrozí:) Doufám... Takže si z té zkoušky moc dělat nemusím, stejně budu mít nižší level.
V úterý jsem měl zkouškový maraton: dopoledne italština a odpoledne ekonomie. Italština byla úplně v pohodě. Ne, že by byla jednoduchá, ale tak nějak mi to šlo od ruky. Byl jsem nad věcí a hodně věcí jsem si domyslel, prostě mi to šlo a cítil jsem se strašně dobře. Navíc nám Cristina dala během zkoušky bonbony, což od ní bylo strašně fajn:) No a ekonomie... Přišel jsem 20 minut pozdě:D Myslel jsem, že začíná ve tři a ona začala o půl třetí... Nakonec to ale nevadí, všechno jsem stihl. Za hodinu a půl jsem popsal 8 stránek papíru. Hrůza. Myslel jsem, že mi zápěstí odešlo... Řekl bych, že ta zkouška byla tak na půl. Žádný zázrak, řekl bych, že mi tam docela dost věcí chybělo. Rozhodně to ale nebude ostuda.
No a dneska... fyzika. To byl teda úlet. Přiznám se, že se mi moc nepodařila. Otázky ABCD byly tak ještě v pohodě, ale zbytek, který jsme vůbec nenacvičovali jsem tak nějak potil. Nějak to ale dopadne, to se nebojím. Nemusí se mi podařit všechno. Taky jsem už neměl moc vůli se učit. Vlastně ji neměl už nikdo. Už je to ale naštěstí za mnou. Teda kromě češtiny, která mě čeká v pátek. To je ale jenom taková zkouška, abychom viděli, jak vypadá. Nikdo to ani nebude opravovat.

A je to. Snad nejhorší etapa mého života se chýlí ke konci. Práce bylo jak na kostele. Začalo to internalama a pak se to téměř nezastavilo. Už toho mám fakt plné kecky. Ale nebojte se, ještě něco na práci mám...
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Už se to blíží by Honza Cervenka

Tak se po dlouhé době zase ozývám... Už tu máme nějakou tu dobu máj a je tu docela pěkné počasí. Teda včera byla velká bouřka, ale tak nějak se to všechno rychle zpravilo. počasí je tu tak nějak z extrému do extrému. A stejně tak to je se školou...
Internaly jsou úspěšně hotové, už je nechci ani vidět. Před pár minutama jsem vytiskl ten z Ekonomie a jsem fakt šťastný, dohromady jsem na něm pracoval asi 10 hodin. Šmejd jeden.... Matika je hotová už dávno, a tu nechci vidět tím tuplem. To je naštěstí všechno co se týče zadaných prací. Nebo bohužel? Já osobně radši pracuju na nějakém projektu než sedím nad knížkou a šprtám se - to mě totiž zrovna teď čeká.
Ve čtvrtek mi končí vyučování a v pátek zkoušky. Začínám zvesela angličtinou, snad to bude v pohodě. Důležitá část zkoušek mi končí ve středu. Čtvrtek mám volno a v pátek mám češtinu, takže nic. Je to jenom proto, abychom viděli, jak taková zkouška z češtiny vypadá, takže žádné učení:) No a potom? Další pondělí nám zase začíná na tři dny škola, ale to bude spíš probírání zkoušek a zadávání práce na léto, nic velkého se rozhodně učit nebudeme. Čtvrtek 24.5. máme closing ceremony a po ní už začnou lidi odjíždět. Já jedu až v pátek o půlnoci a doma budu v sobotu 26.5. v 10:30. Tak, už to víte... Teda jestli mě nešlahne někde uprostřed cesty, protože se budu tahat s dvěma velkými a těžkými kufry...
S druháky teď není žádná sranda, protože zkoušky jim začaly už minulou středu. Hodina pravdy nastala... Chudáci, mají toho fakt hodně. Knihovna je přecpaná a lidi se učí na všech možných místech, dokonce i v Duinském baru Mickey Mouse. Holt, každý je jiný...
Já se teď zrovna rozhoduju... Chci mít matiku na High level? Zas tak dobrý v ní nejsem a v poslední době z ní tak trochu vyšiluju. A jelikož mám 4 HL, tak můžu jeden v klídku opustit. Tak nevím... Matika mě nijak zvlášť nezajímá a než se stresovat. Ještě se rozhodnu. Promluvím si s Evou a s Vivianou a uvidíme. Co byste radili vy? Hm?
Jinak tento víkend jsem měl super = nic (téměř) jsem nedělal. Celé páteční odpoledne jsem strávil s Mallikou, Annou a Michele (učitel z taneční školy) v Duinu, a byla sranda, prostě super. V sobotu jsem měl dva koncerty sboru, které dohromady zabraly pět hodin a mezi kterými jsem spal, takže jsem fakt nic neudělal. Na sobotní večer jsme potom měli naplánovanou hodinu salsy, po které jsme pozvali Michele a Laru na večeři, kterou jsme pro ně připravili v Portu. Bylo to tajemství, tak jsme to museli pořádně zamaskovat, nakonec nám to ale spolkli i s navijákem a byli hodně překvapení. A rádi, myslím:) Takže to bylo taky super.
Nedělní dopoledne bylo zasvěceno ekonomii, dodělal jsem ten internal. A odpoledne tak nějak uplynulo, pak začalo pršet, takže jsem nemohl pracovat na té mojí EE..... Našel jsem totiž asi tři metry dlouhou měděnou trubku, kterou musím ohnout a na to potřebuju jakousi mašinu, ale v dešti se to dělá docela blbě. Dneska to taky nepůjde, protože máme samé mítinky, tak snad zítra. Ne snad. Určitě. Musím na tom fakt pracovat.... Není jiná šance.
No a to je tak asi všechno. Asi se budu muset fakt učit tento týden. Chjo... Přinejhorším příští víkend, protože na angličtinu v pátek se moc učit nemusím. Ale na zbylé zkoušky se musím učit hodně... Takže uvidíme. Držte palce!
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

1. Máj - práce čas by Honza Cervenka

Jo tak Kája Máchů to nějak nevychytal... Na lásku moc času nemám, my tady v Itálii slavíme svátek práce originálně - no prostě prací. Na nic se nehledí, Show must go on. Školu jsme měli normálně no a aby toho nebylo málo, tak mám zítra test z fyziky, na který jsem se vůbec neučil a to ne proto, že bych celý den pařil Quake 7 (či kolik to teď je - ztrácím přehled), ale jednoduše proto, že jsem furt pracoval. Takže dneska dodržím tradici a budu zase pracovat. Na druhou stranu to vlastně bude poprvé, co se budu učit. Protože mezi učením a prací do školy je velký rozdíl... Navíc nám Cristina dala nazítřek plno úkolů do italštiny, takže jsem celý nadšený. No, co se dá dělat. Nějak to přežiju.
Jinak, jestli to někoho zajímá, tak na tom orientačním běhu jsem byl 10. z asi 40 závodníků. To není špatné ne? Na to že jsem běžecký amatér to není špatné ne? A jeden čas jsem měl dokonce nejrychlejší ze všech - za 49s:D:D Tak jsem tak zdravě spokojený. Navíc jsme tam dostali zadáčo pěkné tričko a dokonce i účastnickou medaili. Jinak Eva Kailbauer (moje učitelka matiky a šílená sportovkyně) vyhrála svoji kategorii a Paloma ze Španělska, která má orientační běh jako aktivitu, byla druhá (v jiné kategorii než Eva)
Matematický a ekonomický internal jsem úspěšně udělal v neděli odpoledne, takže to bylo super. Bál jsem se, že to nestihnu, ale nakonec to bylo docela v pohodě. Malcolm nám dneska už dal opravený první draft ekonomie, takže na něm o víkendu popracuju a bude to taky uzavřené.
Ve středu začínají druhákům IB zkoušky = maturita a budou běžet až do 22.5. Zdá se to asi docela dost, ale musíte si uvědomit, že každý má šest nebo sedm předmětů a každá zkouška má 2-3 části každá po dvou hodinách, takže je to docela zátah.
Nám prvákům končí tento týden aktivity, příští týden ve čtvrtek škola no a příští týden v pátek nám začínají zkoušky a já začínám zvesela angličtinou. Snad to všechno nějak přežiju. Možná vám tu potom dám můj kalendář zkoušek, ať můžete držet palce, snad to funguje i na dálku:) Ale to koneckonců můžete začít už teď, rozhodně tím nic nezkazíte:)
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Chorvatské leporelo by Honza Cervenka

Loď od Maurizia

Druhá loď, menší...

Kdo je tu šéf?

Maurizio hrající na kytaru, když loď řídili jiní

Obrovský trajekt pro kamiony

Veronika a JP s obří zmrzlinou

Náměstí v Umagu

Ulička v Umagu

Západ slunce

Přivítací výbor v našem kotvišti

Při odjezdu z Umagu jsme parkovali vedle Černé perly... No akorát toho Johnnyho jsem tam neviděl...

Elisa

Nějaké divné svatební auto v Umagu... Holt jiná země, jiný styl.

Západ slunce číslo II.

Tak tu jsem spal:)

Vaření v kajutě

Yiliu s tou sépií na hlavě

Měsíc a letadýlko

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Palubní deník - den 2 by Honza Cervenka

22.4.2007 11:29, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Před dvěma minutami jsem se vzbudil. Vůbec nevím, co se děje, ještě jsme ale rozhodně v přístavu. Pár lidí si dává kávu, já ji asi potřebvat nebudu. Večer jsme šli na procházku do tohohle městečka a vrátili jsme se asi o půlnoci a pak šli všichni spát. Já jsem spal v kajutě na přídi, je totiž nejdelší. Původně jsem měl spát s Veronikou, protože kajuta je pro dva, ale večer se nějak nedostavila, tak nevím, kde spala. Tak já jdu asi ven...:)

22.4.2007 13:34, 45°28‘62‘‘ severně, 13°29‘40‘‘ východně

Asi před půl hodinou jsme už vyjeli z Umagu. Zastavili jsme se tam asi jenom na deset minut, abychom se odhlásili ze země. Byl tam ale problém, protože se nemohl najít můj pas. Hledali jsme ho asi 10 minut a pak se naštěstí našel. Byl na jedné poličce v kajutě. Nevím, co tam dělal, já jsem ho tam rozhodně nedal. Kdyby se nenašel, tak by to ještě nic hrozného nebylo, měl jsem s sebou občanku, ale i tak... Pas se hodí:) Potom jsme se podívali na chvilku na náměstí a jeli jsme pryč. Ještě, než jsme odjeli, tak jsem ale znovu zašel na internet, přečetl si zprávy, pokecal jsem trochu s lidmi doma a hlavně jsem na blog hodil první den palubního deníku.

Potom jsem s Jean-Paulem chvilku řešil matematickou stránku, měl nějaké nápady, já taky a tak jsme je dali dohromady. Budu mu ale ještě muset říct, ať nepočítá s tím, že to bude brzo, mám plno věcí na práci. Teď už jsme vypli motory a prakticky stojíme na místě – vítr totiž není. Uděláme oběd, možná si trochu zaplavem a pak uvidíme. Možná nakonec motor zapneme a pojedeme. Nemůžeme si totiž dovolit čekat tu dva dny na vítr:) Uvidíme.

22.4.2007 14:09 45°28‘63‘‘ severně, 13°29‘40‘‘ východně

Tak už sem si zaplaval:) Voda je určitě vyhřívaná, jenom asi zapomněli zapnout topení, takže byla docela studená. Ale dala se:) A hlavně je mořská:) Udělal jsem si kolečko kolem lodi a potom jsem se na chvilku zastavil a loď mi málem uplavala, tak jsem ji musel dohnat a trochu jsem si máknul. Když je člověk na lodi, tak mu nepřijde, že se hýbe, ale když je v moři a snaží se ji dohnat, tak si to uvědomuje docela silně:) Já jsem to zvládl, ale Sarah s Yiliu ne a udělali z toho scénku jako z Pobřežní hlídky, museli jsme jim házet provazy a všechno:) Hlavně Yiliu byl docela teatrální. Během záchrany ale stihl ulovit malou sépii, poté, co jsme to na něho řvali, jak se dalo:) Pak ji Lisa začala kuchat, no a nenapadlo ho nic jiného, než si chapadla hodit na hlavu... tak co, se stane. Teď už se vaří, budeme mít Tortellini.

22.4.2007 17:04, 45°37‘35‘‘ severně, 13°32‘29‘‘ východně

Tak už jsme dávno po obědě, dokonce už máme i vítr, tak pomalu plujem, není totiž nijak zvlášť silný. Asi před hodinkou jsme se zpátky rozdělili a holky jsou na jedné lodi a kluci na druhé. Předtím jsme byli ve vleku, tzn. že naše loď tahala tu druhou, menší. Asi hodinku jsem si poležel na slunci, odpočíval a poslouchal muziku. Stejně tak to dělali i ostatní, i když někteří si četli knížku. Před chvilkou jsem s Mauriziem diskutoval, co je třeba koupit na ten můj solární panel a domluvili jsme se, že to v úterý půjdeme spolu nakoupit. Snad se to všechno povede... Teď se asi zase půjdu učit ekonomii, něco musím udělat. Kdy přijedeme domů to netuším a je mi to tak docela jedno. Nějak dojedem.

22.4.2007 18:22, 45°40‘67‘‘ severně, 13°33‘47‘‘ východně

Tak jsme zapnuli motory. Až do teď jsme to nějak táhli s pomocí větru, poslední půlhodinku byl ale hodně slabý a tak se Maurizio rozhodl, že už je na čase. Už asi hodinu kormidluje Yiliu, asi ho to baví:) A Maurizio má aspoň chvilku klid Od posledního příspěvku jsem se asi 45 minut učil ekonomii a pak jsem to zabalil a lehnul jsem si. Slunko už není tak silné a tak se leželo úplně fajnově. Pak mě ale probudil motor a bylo po srandě:) Netuším, jak dlouho nám to bude trvat dlouho, ani jestli i druhá loď zapnula motory. Možná i stihneme večeři ve škole. Mám ale pocit, že i když ji stihnem tak na ni nepůjdu, nemám na Mensu absolutně chuť.

22:4.2007 19:15, 45°45‘20‘‘ severně, 13°35‘76‘‘ východně

Tak už se znatelně přibližujeme k Duinu. Hrad jde už bez problému vidět a dokonce jdou vidět i menší budovy na pobřeží. Myslím, že do dvaceti minut tam jsme. Celou dobu jedeme na motor, určitě to sežere hodně benzínu. Loď má obrovské tankery na všechno možné – 700l vody, 200l plynu a kdoví kolik litrů benzínu. Už teď se plánuje, že asi půjdeme jíst večeři do Pala, ale mě se nějak nechce – hlad nemám a akorát bych ztratil čas. Yiliu už teď neřídí, řídí autopilot:) Sranda – je to jako duch, který hýbe kormidlem... Už se začíná všechno balit, jídlo, osobní věci, umývá se nádobí... No každopádně to byl super víkend – relax, plavání, slunění a i nějaká ta práce se povedla. Jsem naprosto spokojený. Rozhodně jsem něco takového potřeboval.

22.4.2007 19:36, 45°46‘45‘‘ severně, 13°35‘94‘‘ východně

Úspěšně jsme dojeli do Duina. Lisa s druhou lodí hned odplula, protože spěchala. My teď musíme vyklidit naši loď. Zbylo nám plno jídla, o které se podělíme. Uděláme to jednoduše – každý bere co chce. Snad ulovím něco dobrého:)

22.4.2007 21:00, 45°47‘73‘‘ severně, 13°39‘95‘‘ východně

Tak co se nestalo... Maurizio potřeboval někoho, aby mu pomohl s ukotvení lodi v Monfalcone, kde má na ni zaplacený plac (který mimochodem stojí 2200€ ročně...) No a pomáhal jsem mu já, takže jsem tam s ním musel jet. Celou cestu jsem ale loď kormidloval a že jsem si užil, protože pořád bylo třeba se něčemu vyhýbat. Celá cesta totiž byla kanálem, který se docela klikatil. Byla ale sranda:) Teď už mu musím akorát pomoct všechno uklidit a půjdem do Duina. Jo, a z “trhu“ jsem si ulovil ananas a pomeranče – to není špatné ne? Vzhledem k tomu, že zbytek byly buď sýry nebo mlíka...

Návrat: DUINO 22.4.2007 21:32, 45°46‘45‘‘ severně, 13°35‘94‘‘ východně

Tak to by bylo všechno. Doufám, že se vám příspěvky líbí, jak jste si mohli všimnout, tak jsou docela dlouhé - ve Wordu to dělá 4 stránky textu. Taky jsem zjistil, že jsou dohromady víc než polovina mojí EE, tak to s ní snad zas tak velký problém nebude...

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Palubní deník - den 1 by Honza Cervenka

Hádejte, kde teď zrovna jsem:) na lodi, uprostřed moře, s notebookem v podpalubí, s hudbou v uších a v totálně klidné atmosféře. Rozhodl jsem se, že tento příspěvek bude trochu zvláštní, budu ho vlastně psát v průběhu celého výletu. Takže, jdeme na to!

Výjezd: DUINO, 21.4.2007, 09:00, 45°46‘33‘‘ severně, 13°35‘ východně

21.4.2007 13:53, 45°33‘32‘‘ severně, 13°31‘84‘‘ východně

Asi před půlhodinou jsem se rozhodl zapnout počítač a začít něco dělat. Bohužel si nemůžu dovolit jenom lenošit, toto období roku je, jak už jsem naznačil v předchozích příspěvcích pro studenty, a to i pro prváky, docela těžké. Zatím ale píšu různé dopisy a poslouchám hudbu. No a taky samozřejmě píšu tenhle příspěvek. Tak si uvědomuju, že to je první příspěvek psaný v přítomném čase, co? Bohužel jsem se ho rozhodl psát až teď. Takže Vám ještě popíšu, co se do teď stalo.

Asi hodinu po odjezdu z přístavu jsme se střetli s další lodi a rozdělili jsme se. Na téhle lodi je nás pět: Já, Maurizio, Alessandro, Axel a Jean-Paul. Na druhé lodi, která je menší, je jich taky pět: Verča, Sarah, Julie, Yiulu a paní, které ta loď patří. Plavíme se ale pořád docela blízko sebe, na vzdálenosti desítek metrů. Naše loď má tři plachty a jejich jenom dvě. Obě lodi ale mají i motor, který ale samozřejmě nepoužíváme, protože je vítr a máme čas. Stejně se hýbeme ale docela rychle. 4 uzle za minutu, přibližně. Cesta do Chorvatska by tak měla trvat asi šest hodin.

Asi před půl hodinou jsme potkali obrovský trajekt, která pluje na trase Terst – Turecko a převáží kamiony. Je to pro ně totiž rychlejší, než po zemi. Cesta trvá asi den a půl. Plavila se docela rychle a hlavně byla obrovská

Teď si na lodi každý dělá, co chce. V kormidlování se střídáme, já jsem kormidloval hned na začátku, když jsme ještě jeli na motor, i teď. Někdo si čte knížku, jiný se učí... tak různě. Už jsme měli i oběd – španělskou studenou polívku s chlebem. Moc zajímavé. Jinak všechny věci jsou nakoupené a uvařené, takže se tu máme docela fajn. Teď jsem si uvědomil, že bychom asi měli sníst ten koláč, co udělala Verča, nebo se zkazí, protože do ledničky se nevleze...

21.4.2007 15:22, 45°29‘63‘‘ severně, 13°29‘39‘‘ východně

Tak plán se snězením koláče (on je to spíč tvarohový dezert) ztroskotal. Druhá loď nás předběhla, protože byl slabší vítr a tak jeli rychleji a museli jsme na ně asi pět minut řvát, abychom se domluvili. Nechtěli ttiž používat rádio, že takhle to bude zábavnější asi nebo co... No a řekli, ať ho nejíme, že vydrží a dáme si ho dohromady na večeři. No tak nevím. On je sice schovaný pod podlahou,kde je nejmenší teplota, ale i tak.. Jejich problém... No vlastně i náš, sakra. Snad vydržíJ

Po napsání předešlého příspěvku jsem se začal učit, ale nějak mi to nešlo, protože Ekonomie k moři prostě nejde. Ale tak něco jsem z té knížky přečetl, to zase jo... První jsem si sedl na příď lodě, tam ale hodně svítilo slunko a knížka je na bílém papíře, takže jsem měl úplně ozářené oči... tak jsem si sedl na záď, kde byl stín a Maurizio začal hrát na kytaru. Hrál moc pěkně, tak nonšalantně. Takové staré pecky od Johnnyho Cashe a tak. Prostě vytvořil moc pěknou a uvolněnou atmosféru, které jsem tak nějak podlehl a nemohl se dál učit.. Dokonce jsem ho i nahrál do přehrávače, tak to možná potom hodím na internet. Zní to moc pěkně:)

Druhá loď je ještě pořád před námi (asi 300 metrů) a Maurizio se rozhoduje, jestli má zapnout motor nebo ne. Nakonec ho ale asi nezapnem, protože zrovna máme vítr a doháníme je:) Ještě ale uvidíme, jak dlouhý ten závod bude:)

21.4.2007 16:40 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘‘ východně

Tak jsme dorazili do Umagu. Nakonec závod vyhrála naše loď, protože ke konci jsme už museli jet na motory a my jsme prostě byli rychlejší. Ke konci jsem loď navíc řídil já. A bylo to docela zrádné, protože ve vjezdu byly skály a muselo se projet jenom jedním určitým místem a já se do něho musel trefit a no a trefil jsem se, jinak bych už nepsal příspěvek... Je tu normálně i internet! Ale musí se za něho platit:( Zlatá dobrá Wi-FiJTeď tady čekáme na vyřízení pasů a tak. Trvá to docela dlouho, asi jsou trochu překvapení tím, že přijelo deset lidí ze sedmi zemí včetně Kanady. Ani se jim nedivím:) No teď už je to hotovo, musíme ale přeparkovat, protože teď parkujeme v mezinárodním území. No a potom se asi půjdeme projít po městě. Kurňa, teď zrovna jsem našel internet zdarma!!!:)

21.4.2007 18:00, 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘ východně

Vyjíždíme pryč z Umagu, protože jsme měli povolené stání zadarmo jenom na půl hodiny. Pros´šli jsme si centrum města a já s Veronikou jsme si připadali jako doma. Všude známé nápisy, no prostě Chorvatsko... Blízko přístavu prodávali zmrzlinu a já jsem si vzpomněl na svoje zážitky se zmrzlinami v Chorvatsku z dětství, kdy nám dávali obrovské kopečky, a tak jsem všem navrhl, ať si zmrzlinu koupíme. Dokonce i brali eura a za jeden kopeček chtěli 1,5€. První jsem si koupil já, potom Axel, Veronika a Jean-Paul. Stěžoval jsem si prodavači, že oni mají větší kopečky. On řekl:“Fakt?“ A dal jim ještě víc, aby mě naštval. Šmejd jeden:D:D Ale pak řekl: “Hele, tak ty taky“ a dostal jsem přidáno taky, takže jsme skončili se zmrzlinou, za kterou bychom v Itálii zaplatili asi 4€. Dobrý ne? Ještě, že jsem si stěžoval. Jinak městečko bylo moc krásné, teď ale směřujeme ještě o pět kilometrů jižněji.

21.4.2007 19:17, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme úspěšně dojeli do našeho cíle, což je jakýsi zapomenutý přístavek kdesi v Chorvatsku, kde se zrovna snažíme zakotvit a potom připravíme večeři. Tady teda rozhodně žádnou Wi-Fi neočekávám najít...:) Druhá loď má nějaké problémy s kotvením, tak jim Maurizio pomáhá. Nejvíc mě zaujaly holky na vedlejší lodi, které si prostě jenom sedli a čekali, až se situace vyřeší Snad se to brzo vyřeší a připraví se večeře. Zatím se na nás dívají lidi z mola, kteří vypadají, jako by poprvé v životě vyděli dvě plachetnice vedle sebe. V přístavu totiž kotví jenom motorové rybářské čluny:)

Během cesty jsem poslouchal hudbu a konečně něco pořádného přečetl do Ekonomie. Snad mi to pomůže, na příští týden musím napsat internal z Makroekonomie, kterou probíráme teprve pár týdnů, takže o ní nemám, stejně jako celá třída, téměř šajnu. No, snad se to nějak podaří.

21.4.2007 20:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme už dávno zakotvili, druhá loď se nám podařila taky, ikdyž s velkými obtížemi. Byl tam jakýsi problém s kotvou a tak se musela Lisa, majitelka lodě a kamarádka Maurizia, potopit a všechno zpravit. Teď už slunce téměř zapadlo, ale že zapadalo nádherně. Mám pár super fotek:) Připravuje se večeře, maso už je dávno udělané, dokonce i salát, ale ještě se čeká na rýži. Snad bude brzo, mám docela hlad. Potom budeme mít konečně dezert, a to je ten smetanový dort od Verči. Snad nebude zkažený:) Neměl by, protože Verča ho před výletem přimrazila, tak snad vydržel. Držím mu palce:)

21.4.2007 22:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak už jsme všichni po večeři a asi třičtvrtě hodiny jsme zpívali písničky s kytarou. Maurizio totiž umí hrát na kytaru a tak jsme hráli takové klasické americké country písničky. Byla fajn atmosféra, až na to, že Yiliu se nějak vžil do náhodného tématu o kryokomoře. Říkal, že už -20°C je docela málo a víc už by rozhodně člověka zabilo. Já jsem naopak říkal, že tam jde teplota do daleko nižších teplot, i pod -100°C. No a tak začala taková mini hádka. Co se dá dělat... Teď se jdeme asi trochu projít, je totiž zima na sezení venku. A co bude potom, to netuším...

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Karibik by Honza Cervenka

Po dlouhé době, kdy jsem vlastně nenapsal žádný obsahový příspěvek vám popíšu, co tady na škole děje. Asi hlavní událostí je to, že jsem začal chodit na taneční lekce Karibských tanců = merengue, salsa, bachata a rueda. Chodím tam ještě s dalšími lidmi, a tančím (zatím) s Annou z Řecka. Je to šílená sranda, měli jsme už čtyři lekce. Taneční mistr je tam Michele, který má kolem 25 a před pár lety přestal tancovat. Jeho nejlepší umístění ve světě bylo 17. místo. Není nejhorší, ne? I když jsem zjistil, že Brigita Chlopčíková skončila třetí ve světě no... A tak. To už je jedno:)
S Michelem je rozhodně obrovská sranda, má furt nějaké srandovní poznámky. Navíc jsou ty lekce v italštině, takže se zlepšuju i v ní. No prostě žůžo. Navíc jsem se tam skamarádil s i pár profesionálními tanečníky v mém věku, ti ale mají třídu M. Tak jsem z toho dycky tak trochu na prášky. V mém věku, a mají M...:-/ Co se dá dělat. na druhou stranu už tančí asi sedm let... A mají tréninky každý den večer a to kolem tří hodin každý den. Docela si máknou. Ale zase jim to jde. No a tu studio je neuvěřitelné. Mají tam hlavní místnost, která je velká asi jako 1,5 studia Mládí a pak dvě menší, obě asi čtrvtina studia Mládí. No a my jsme už vystřídali všechny:) Je nás tam něco kolem sedmi párů, takže se v pohodě vejdeme i do těch malých místností.
No merengue už máme za sebou, je ale docela těžké. Má taký jakýsi speciální pohyb pánve, který do sebe teprve dostávám:D:D A to nechci vidět bachatu... Teď ale každopádně začíná Salsa, na kterou se moc těším a kvůli které jsem tam vlastně šel.
Další důležitou věcí je fakt, že druhákům dneska skončila škola. Teď budou mít dva týdny na studování na IB a pak už jim to začne. Někteří jedou "studovat" domů (osobně netuším, kolik se tam toho naučí), ale většina zůstává ve škole. Já mám ještě tři týdny školy a pak mi zkoušky začnou taky. Až na to, že prváci nemají žádné volno na studování:D To už tak bývá asi no... Na druhou stranu zase nematurujeme no. Jinak dneska se druháci úplně zbláznili kvůli tomu poslednímu dnu školy a vypadalo to tu jak doma na poslední zvonění. Během oběda na všechny stříkali vodu, pak se prváci naštvali a začali na ně taky stříkat vodu a pak už stříkal vodu každý na každého. No šupa. Já to schytal asi 10x, ale ono to už je jedno, jestli to člověk schytá 5x nebo 10x... Byl jsem šíleně mokrý. Nikoho jsem ale neprovokoval, ani jsem jim to moc neoplácel... Vyplýtvalo se totiž strašně moc vody. Hektolitry. A navíc, tento týden ve fore probíhají selekce na UWC z tohoto regionu, takže potenciální studenti celou bitku, která trvala minimálně hodinu, viděli. Moc nadšeně teda nevypadali. Na druhou stranu to ani jeden z nich neschytal...
Další novinkou je to, že zítra odjíždím na víkend do Chorvatska. Už to zní dobře co? Ale já tam jedu na... plachetnici! Na té samé, na které jsme měli Sailing dinner. Bere nás tam učitel sailingu a budeme tam přes noc. V lodi je asi sedm postelí a pak se dá spát na gaučích. Strašně moc se těším. Beru foťák, MP3, knížku a bohužel učebnici do Ekonomie, protože musím hodně přečíst... Na konec dubna totiž musím odevzdat další internal z Ekonomie spolu s prvním internalem z matiky... Takže bohužel musím i trochu pracovat. Ale rozhodně to nebudu přehánět. Plánuju relax:) A tak to má být, ne?
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Pětitisícovka by Honza Cervenka

Tak má můj blog dneska půlkulaté narozeniny:) Není nejhorší ne? Abych se přiznal, tak jsem žádný dárek pro šťastného čtenáře nenašel, takže doufám, že se neozve, ať mi ulehčí život:) Asi to fakt nechám na ten Mount Everest:)

Jinak, 4999 jsem tentokrát měl já....:)

To bych vlastně mohl mít nějakou cenu útěchy za největšího smolaře co:D
Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF