Blog Restart & Greece 2013 Travel Diary

With the new design of my website launched, I decided to start blogging again.  Some posts will be about photography, some about music and some about my travels.  

I decided to do a weekly posting about my recent Greek Odyssey through the Aegean sea.  I originally thought of posting my travel diary on tumblr, but it will appear here.  So you have 30-some weeks of regular travel writing to look forward to!  The first post will appear here shortly.

Finally, for those of you who followed my old blog about my life at the United World College of the Adriatic (in Czech only, sorry English folks--try google translate if you wish), you will be pleased to hear that all of the articles were ported over to this platform.  So have a read!

It's good to be back on the blogosphere!

Nová kapitola

Tak většina z vás už asi ví, že se v Itálii nějaký ten pátek už nenacházím a po roční stáži v Londýně jsem začal studovat v USA.

Moje škola se jmenuje Macalester College a je v St. Paul ve státě Minnesota, což je velkoměsto, které spolu s Minneapolis (tato dvě města jsou rozdělena řekou) tvoří aglomeraci o několikati milionech obyvatel.

Přiletěl jsem po 17-ti hodinovém letu přes Londýn a Chicago v úterý 1. Září v 18:30 místního času (Česká Republika je 7 hodin napřed). Večer jsem se stihl ubytovat a dokonce poprvé zaútočit na obrovský hypermarket, který je asi 10 minut jízdy autem od školy.

Pokoj je vybaven jen základně, peřiny a povlečení jsme si museli kupovat svoje, a to samé platí o lampičkách či jakémkoliv základním “luxusu“, jako třeba věšáků do skříně.

Po nákupech jsem padl do čerstvě ustlané postele a spal jak zabitý do sedmi do rána, kdy jste vy všichni už měli dávno po obědě. Středa moc organizovaná nebyla, musel jsem akorát dostat ID kartu školy a zajít na kožní test tubery. Doktorka byla ze mně dokonce tak nadšená, že zjistila, že by mě měla znovu očkovat proti tetanu a černému kašli a moru a černé smrti a nemoci šílených krav tak mi to tam všechno píchla a bylo.

Poté jsem si zařídil nové bankovní konto rychlostí blesku – do školy totiž přišli bankéři z různých bank a stylem “Čím rychleji s tebou budu hotov tím lépe“ nám všem otevřeli konta. Potom jsem svedl boj s AT&T což je místní největší mobilní operátor, kde jsem se jim marně snažil vysvětlit, že by se měli vzpamatovat, protože nikde na světě, kromě USA, se neplatí za příchozí, opakuji, příchozí, hovory a sms. Ale nějak jim to nešlo do hlavy a tak jsem se musel vzdát, protože tento operátor má jako jediný 100 procentní pokrytí campusu signálem – nechápu proč zbylých 5 obrovských operátorů nemá...

Večer jsme měli dvou hodinový mítink se svými mentory, což jsou starší studenti, kteří si nás mezinárodní studenty rozkouskovali asi do osmi skupin. Projednávaly se základní věci od psaní šeků, přes noční klid až po staré dobré klepy o učitelích.

Pro dnešek to už bude muset být vše, mám před sebou noční bitvu s časovým posunem a brzký ranní start. Zítra to bude mítink na mítinku.

Ručník končí.

Arrivederci scuola!

Včera jsme měli poslední den školy – nezáviďte, taky se toho dožijete / jste se toho dožili a užili si to… Bylo to takové divné. Prakticky škola začala končit už ve středu, protože některé hodiny máme jenom obden. První rozlučková hodina byla ekonomie, ve které jsme stejně pracovali a pak si řekli tak čus a potom byla italština, během které jsme šli do bytu učitelky, Cristiny, a měli jsme kávu. Cristina je asi moje nejoblíbenější učitelka, je úžasná. Na škole dokonce studovala, byla v jedné z prvních generací. Je hyperaktivní, zorganizovaná a optimistická – super kombinace. Má doma obřího psa, boxera, který ale poslouchá na slovo:) Pamatuju si, že asi před dvěma měsíci jsem někam řídil dodávku, čekal jsem na křižovatce, už se mi uvolnila cesta a chtěl jsem jet a najednou jsem viděl Cristinu s obrovským psem a málem jsem měl infarkt:) Navíc se začala učit hrát na klavír, za což jsme ji všichni pochválili:)

Ve čtvrtek se ale loučilo na plné obrátky a navíc byli všichni v převlecích. Já jsem byl mafián

Ostatní byli ve všem možném, Sumiko byla celá v šedém a na hlavě měla sušák na ponožky, na kterém měla pověšené sušenky a na hrudi měla nápis “Eat me“. Takže se žádné meze nekladly.

Měl jsem na devět a první hodina byla fyzika, ve které jsme šli – jako snad celá škola – do baru Al Castel na kafe, na které nás pozvala. Pak jsme jí poděkovali za to, co nás celý rok naučila, ale jelikož nás toho moc nenaučila, tak jsme moc dlouho neděkovali… S ní to byla komplikovaná situace, začala učit na začátku Října, protože předchozí učitel se po jednom dni učení rozhodl jet domů. Sheema nastoupila do rozjetého vlaku a tak nějak na ní nezbylo kupé, zbylí učitelé se s ní moc nebavili, ona se nebavila s nimi a tak všelijak mno…

Potom jsem se loučil s Angličtinou, což bylo taky docela těžké. První jsme musel učitelku přemlouvat, abychom vůbec něco udělali, protože nikdo ostatní na to neměl chuť, chtěli tu hodinu prostě vynechat, šmejdi. No tak jsme šli k ní domů, bydlí ve Foresterii jako já, ale má NEUVĚŘITELNÝ výhled na moře a všichni čuměli jak bacil do lékárny (zdravím p. Dudovou). Pak jsme s ní tak různě diskutovali a dozvěděli jsme se, že příští rok nebude učit, že se bude věnovat jenom práci pro IB, které se věnovala už teď, je v IB velká ryba, ale bylo pro ní strašně vyčerpávající dělat dvě věci naráz.

Poslední poslední hodinou byla matematika, ve které jsme zase šli do baru Al Castel a učitel (Tony Guertchev z Bulharska) nám všem koupil zmrzlinu. Chvilku jsme se bavili tak o všem a pak už jsme šli na oběd, po kterém druhách připravili vodní bitku, které jsem se rozhodl nezúčastnit z několika důvodů. Ono se to na škole docela diskutovalo a já se prostě rozhodl, že to nestojí za to.

Naopak večer jsem šel na Faculty Frolics, což byla show, kterou pro nás udělali učitelé. Celé to zorganizoval další učitel matematiky Jean-Paul. Je strašně aktivní a pořád by něco organizoval, bohužel se ale často setkává s docela apatickým postojem ze strany dalších učitelů, což se stalo i tentokrát. Nakonec se mu ale podařilo několik z nich dokopat a výsledkem byla fajnová show s asi 10 skeči, která trvala kolem hodiny a půl. Bylo to poprvé, co učitelé po hoodně dlouhé době něco takového dělali, takže jsme si toho pořádně vážili. Až zpracuju fotky, tak tu nějaké dám, ať vidíte moje učitele v akci:)

No a pátek byl ve znamení spaní, balení a fajnové večeře s Godfrey W. Samuelem, což je náš učitel umění, se kterým jsem se docela sblížil. Je s ním hrozná sranda, pochází z Anglie a říká, že má 400 let:D a aji bych mu to věřil:D Oslavovali jsme konec zkoušek pro jeho studenty, které ho v poslední době strašně vyčerpaly. S uměním je to na škole tak celkově docela dobrodružné, protože se ředitel rozhodl, že příští rok nebude, protože škola na to nemá peníze, což je pravda. Z toho důvodu museli všichni studenti, jak druhách, tak prváci (kteří měli speciální roční verzi programu) dělat zkoušky, což bylo docela husté, protože jich celkem bylo asi 10, to znamená 10 výstav v 10 lokacích atd. Takže poslední dva týdny Godfrey a jeho studenti trávili dny a noci v Art Centre, aby dokončovali svoje práce a připravovali výstavu. Takže důvodům k oslavě bylo dost.

Na večeři jsme šli do restaurace Al Pescatore, která je hned v “centru“ Duina a jejíž majitele a kuchařku moc dobře znám, jsou to skvělí lidi. Často tam chodím na kávu a popovídat si. Měl jsem spešl bramborovou polévku, která vůbec nevypadala jako polévka ale spíš jako krém. Italové tomu ale říkají polívka.. divní no… Byla (Byl) ale výborná/ý a měl jsem k tomu ještě čerstvě upečené housky, takže super. Jako druhý chod jsme měli smažené vodní příšery, které byly kupodivu docela dobré! No a zakončili jsme to zákuskem na účet podniku. Platil Godfrey a šlo se spát, protože ráno jsem brzo vstával abych jel domů, o tom ale zase někdy jindy:)

Za týden na týden

Tak tak, za týden budu na týden doma! Ve škole totiž máme studijní volno = svaťák, a já se ho rozhodl strávit doma, protože si potřebuju od Duina na chvilku odpočinout, nabrat síly a studovat v klidu.

I když je hlavní studování, tak doufám, že se mi podaří i nějaký kulturní program = nebýt zcela asociální. Pokud máte nápady, tak se s nimi ozvěte:)

Uvidíme!

Praga - Caput Regni II.

Po opeře jsme se všichni vydali do hajan, protože v pondělí na nás čekal velký úkol. Jeli jsme totiž do Babic u Prahy, abychom navštívil Open Gate, což je ta škola, kterou založil pan Kellner, nejbohatší muž Evropy a kdo ví čeho všeho. S manželkou založili nadaci a tak nějak je napadlo, že by bylo cool postavit internátní školu na zelené louce. A docela se jim to povedlo!

Hned poté, co jsme vystoupili z autobusu nás přivítal zástupce ředitele pan Petr Chára s asi 6 studenty a zavedli nás do kampusu, který byl asi 5 minut pěšky od zastávky. Následovalo volání přírody a postupně všichni šli na záchod:D V jednom stádiu jsem vyfotil ty, což už měli volání za sebou spolu s našimi průvodci:

Potom začala Open Gate Tour. Podívali jsme se do jejich sálu, kde mají divadelní představení, do knihovny, kde mají hoodně dobrých filmů na DVD (a nějaké ty knížky, aby se neřeklo), dále jsme se šli podívat na jejich malou farmu a všichni jsme byli úplně vedle z oveček:

Při cestě do tělocvičny jsme to vzali přes běžecký okruh, kde jsem se dal s Bonganim závod:

Nebyl bych to ale byl Čech, abych si neudělal zkratku a nešmikl to přes umělý trávník: A tady už máme cílové foto:

Podívali jsme se i do jedné z jejich rezidencí. Všechno bylo pěkné, nové a Ikeácké, protože tam koupili všechen nábytek:D Dozvěděli jsme se, že si musí pokoj co dva dny uklízet a kontroluje to vychovatelka (to by u nás asi nefachčilo) a každý den mají hodinu povinného učení, kdy musí sedět v pokoji u stolu a pracovat (to už vůbec ne). Takže mají docela tuhý režim!

Potom jsme šli do studentské místnosti:

kde jsme se potkali s pár dalšími studenty a vyslechli si tak trochu neplánovaně přednášku nějakého pána z Číny, který propagoval nějaký program pro studenty, který jim mám přiblížit čínskou kulturu. Já osobně bych tam nejel ani za boha, vypadalo to jako totální vymývání mozků. O půl osmé hodiny čínské kultury a jazyka až do oběda, po obědě muzea a povinné filmy, večer diskuze s Číňany a tak dále a to všechno na jeden měsíc a za výhodnou cenu $5000 bez ceny letenek. No nekupto.

Potom jsme konečně na řadu přišli my a měli se studenty diskuzi o UWC, IB, jejich škole a tak všem možném.

Všichni byli samozřejmě zamyšlení:)

To trvalo asi půl hodinky a pak jsme šli na mítink s panem ředitelem, který je původem z UK a zástupcem ředitele. Pan ředitel byl hodně vážný, je vidět, že má školu pevně v rukách. Moc ho ale zajímala možnost, že by studenti přijeli na návštěvu naší školy, což se nakonec uskutečnilo.

--- Změna dějové roviny ---

16. dubna byla na naší škole mezinárodní konference o vzdělávání. Bylo na ní pozváno několik ministrů školství z Evropy (někteří přijeli, jiní poslali zástupce zástupce náhradní účetní) a plno dalších hostů. Znamenalo to, že jsem v úterý 15. Dubna musel řídit do Ljubljaně abych vyzvedl ty, kteří si nějak spletli zemi, do které mají přiletět. Mezi nimi ale byla milá slečna původem ze Singapuru, která na škole studovala před 10 lety, tak jsme fajně pokecali. Důležité ale je, že na konferenci byli pozváni taky zástupce ředitele z OG a jedna ze studentek, kterou jsme tam poznali.

--- Konec změny dějové roviny ---

Po mítinku s ředitelem jsme šli na oběd do školní jídelny (jídlo nebylo nejhorší) a pak už nás odvezli do Prahy, kde jsme se rozhodli zajít do Imaxu. Jak je vidět, tak Shashank měl v gaťách už v metru:

A co teprve po filmu:

P.S. byli jsme na tajemství moře či jak se to jmenuje:D:D

Potom nás několik šlo na hrad, ale bohužel jsme tam došli v době, kdy bylo všechno zavřené, tak si aspoň zapózovali:

a obdivovali katedrálu zvenčí:

a kochali se výhledem:

Den jsme zakončili v prvním pražském Starbucks, kde jsem nějakým způsobem očaroval servírky, protože mi zapomněly přinést kafe a tak jsem dostal jedno zdarma. No, a když jsem si ho šel vyzvednout, tak mi daly zase jedno zdarma:D Zajímavé…

No a v úterý jsem jel domů, jak asi víte. Za jeden den jsem stihl:

•Rozbít si kolečko u kufru

•Zajet domů, vyřídit asi 10 telefonátů

•Zajet do školy na velkou přestávku

•Zajet si na tajnou misi ke kadeřníkovi

•Zajet na oběd k babičce a překvapit ji a mamču

•Vyzvednout taťku a bráchu z Báňské (a překvapit je)

•Přemluvit mamku, aby mi v C&A koupila úžasné sako a komunistickou čepku

•Zajít s kámoši na biliard

•Přebalit si věci do polovičního kufru

•Připravit notebook na reklamaci

•Jít spát

Dobrý ne? Každopádně ve středu ráno jsem se vydal do Brna, kde jsem se připojil ke kamarádům, které jsem nechal v Praze a jeli jsme do Duina. V Rakousku jsme ale narazili na slepé a podezřívavé policisty, kteří zastavili celý autobus a nevěřili při pasové kontrole, že Shashank je Shashank a už to vypadalo, že si ho tam nechají. Shashank nakonec prošel, ale nějací afričani ne. Takže pro nás to skončilo dobře, JENOMŽE, autobus nabral hodinové spoždění a my jsme potom v Udine nestihli poslední vlak do Duina, takže nás čekala vzrůšo noc na vlakovém nádraží až do 5:20, kdy jel první vlak. Do Duina jsme nakonec dorazili nějak v sedm ráno, a pak hurá do školy…. (já měl naštěstí na devět) :D

Konec špatný, všechno dobré!!

Foto z Open Gate, studentka, která nakonec přijela i do duina je druhá zprava v přední řadě, Kamila.

Praga - Caput Regni I.

Od 22. do 28.2. jsem byl já, Mallika, Bongani, Samantha, Shashank, Sarah, Olivia a Enes na cestách. Zorganizoval jsem totiž výlet do Prahy, do které jsme dorazili po noci strávené v autobuse Student Agency v sobotu 23.2. kolem desíti hodin odpoledne. Načež začala obrovská honička za ubytováním. Byli jsme totiž ubytováni na třech různých místech - Já, Shashank, Sarah, Olivia a Enes jsme bydleli v hostelu blízko u IP Pavlova a tam jsme šli jako první. Dost mě překvapil, za €9 na noc byl fajnový. Byli jsme sice všichni na jednom pokoji, ale to bylo v pohodě, měli čisté koupelny, internet, snídani v ceně... Potom jsme šli do hotelu, kde se ubytovala Mallika, který byl asi tři zastávky tramvají od Václaváku. Mezitím jsme ještě měli na Václaváku hon na nejvýhodnější převod eur. To jsou takoví šmejdi ti lidi ve směnárnách! Někteří nabízeli jenom 20Kč za jedno euro. Zloději... Nakonec jsme našli jednu směnárnu, která dávala 24,7 Kč, to už se víc blížilo pravdě.. Poté co jsme úspěšně ubytovali Malliku (a málem jsme zůstali viset ve výtahu) jsme se vydali na Smíchovské nádraží, protože poslední dva, Samantha a Bongani, bydleli u mého prváka doma a ten bydlí v Praze 5. Na nádraží se staly dvě věci: Všechny přemohl hlad a poprvé utráceli - docela komplikovaně - české peníze a potkal jsem se tam s rodinkou. Po půl hodince nám jel vlak a pak na nás čekala 15-ti minutová tůra k cíli. Nakonec jsme to ale zvládli a všichni jsme byli pozváni na čaj a dort, který mamka od Tomáše připravila. Mají moc pěkně zařízený byt, všichni obdivovali houpací síť v obýváku - dost dobrý nápad!

Samantha z Hong Kongu

Bongani z JAR

Samantha a Sarah z USA

Celá skupinka

Poté jsme se vrátili zpátky do centra, dali si kebab blízko Stavovského divadla a rozdělili se. Rodinka šla na večeři ke známým a my se šli připravit na ples do Lucerny. Lucerna mě dost překvapila, je totiž obrovská! A hlavně vlastně celá pod zemí - divnéééé:D:D A parket klouzal jak mrcha. Ale jinak supr atmosféra, hrál tam živý orchestr, pití nebylo zas tak drahé a všichni jsme se bavili. Jediné, co mohli udělat lépe byl výběr vystoupení, nebyly nic extra. Dokonce jsme i uvažovali, že bychom tam zatančili ruedu a domluvili jsme to, akorát orchestr neměl noty a my u sebe zase cd... takže z toho sešlo... Kolem jedné ráno jsme šli ven a zakotvili v čínské restauraci na Václaváku, která byla otevřena až do tří (!) ráno. Já si dal jenom čaj, ale ostatní si objednali jídlo. A dostali toho tolik, že to pak stejně nesnědli mno:D A tož jejich problém:)

Sarah a Shashank z Indie

Samantha a Enes z Černé Hory

Olivia z Číny

V neděli jsme měli oběd s pár členy Czech United World Colleges National Committee, což jsou prakticky lidi, kteří mě vybrali, abych studoval v Itálii. Jídlo i atmosféra byly super, myslím, že se všichni bavili.

Bongani z JAR

Celá skupinka

Potom jsme šli šnečím tempem přes Václavák, Staromák a Karlův most na Malou Stranu, ve které jsem se rozloužil s rodinkou, která jela domů. No a my ostatní jsme to pomalu zabalili taky, protože jsme večer šli do Státní Opery.

Teda řeknu vám, na ní se stavitelé vyřádili. Je opravdu nádherná.

Ten večer hráli Aidu od G. Verdiho, která se jim hodně povedla. Nejvíc se mi líbil slavnostní pochod, udělali k němu SUPR choreografii. Fakt úžasné, skvělý zážitek.

No a to je pro tentokrát všechno, zbytek to be continued:)

The Best of Europe National Week

Jak už bylo předem avizováno, zúčastnil jsem se (konečně) mého National Weeku, který byl od 29.1. do 3.2. Náš týden byl hodně zvláštní a odlišný od ostatních a to už od začátku, protože první den nebylo pondělí, jak je zvykem, ale úterý, kdy jsme měli jak úvod do týdne - dvě videa, která jsou i tady na blogu - tak takzvanou Poetry Session, ve které jsme recitovali básně, zpívali písně a četli pohádky z našich zemí. Organizoval ji můj prvák Tomáš a trvala asi dvě hodiny. Za Českou Republiku jsme měli Bratříčku, zavírej vrátka a ještě jednu folkovou píseň, kterou já neznám - tu vybral Tomáš. Celá Poetry session se odehrála ve Fore dayroom, ve které jsme měli na zemi různé deky, na kterých lidi seděli, a podávali jsme čaj. Myslím, že jsme vytvořili docela pěknou atmosféru.
Ve středu byl Stereotype day a různé workshopy o našich zemí, toho jsem se ale vůbec nezúčastnil a netuším, nakolik tam lidi chodili, ale odhadoval bych, že to nebylo nic moc. Ve středu večer se ale vařilo, lépe řečeno se na struhadle strouhaly brambory na halušky. Poté, co jsem loni obětoval několik hodin a mililitrů krve na halušky ze dvou kilo brambor, tak jsem myslel, že mě klepne pepka. Naštěstí jsme tentokrát měli lepší bazmek a zvládli jsme čtyři kila brambor ve třech za hodinku a něco, což je snad světový rekord. Další den je holky ze Slovenska hodily do vody a vše bylo připravené na Taster Session, která byla ve čtvrtek v 8 hodin večer a kterou jsme všem vytřeli zrak.
Taster Sessions totiž obyčejně bývají obrovský zmatek. Lidi navaří plno jídla a pak mají stánky, kde si lidi chodí na ochutnávky. Takže se často promění v hon na jídlo a lidi si ho nakonec ani neužijou. My jsme to celé změnili a rozhodli jsme se, že z toho uděláme restauraci = přivezeme stoly a židle, lidi si sednout a my je budeme obsluhovat. Nápad krásný, až na to, že jsme nějak zapomněli, že ty stoly musíme nějak přinést. Naštěstí máme na škole takové ty skládací kempinkové, které se snadno převážejí v dodávce a tak jsem se nabídl, že je budu vozit. Naštěstí mi další lidi pomohli, ale i tak to trvalo zhruba hodinu je přivést a pak zase hodinu je odvést. Stálo to ale za to. Na stolech jsme měli „ubrusy“ z bílého papíru a na nich svíčky, všichni byli oblečení formálně a atmosféra byla moc fajná. Mně se na tom nejvíc líbilo to, že si lidi mohli v klidu sednout a pokecat a k tomu ochutnat jídlo. Kupodivu to šlo všechno strašně hladce, když jsme měli celkem snad 20 různých jídel. Fakt úžasné.
V pátek bylo vyvrcholení celého týdne – show. Tu jsem měl na starosti já a musím říct, že to byla dřina. Problém byl, že lidi zkoušeli své scénky a tance, což je samozřejmě dobře, ale tak nějak zapomněli na věci, které potřebují všichni – jako třeba na postavení jeviště, audia a světel. Nakonec jsem je dokopal k tomu jevišti, ale audio a světla už bylo na mě, což mi zabralo kolem hodiny a něco a mezitím ještě všelijakého zařizování a ježdění a zkoušení… no šílené. Začali jsme s půlhodinovým zpožděním a celá show měla asi 2 a půl hodiny a podle mě se docela povedla, i když tam samozřejmě byla lepší a horší místa:) Já jsem tančil ve slovanském tanci, potom v takové rytmické scénce “Bouře“ a pak jako vypravěč v další scénce. Mě se to docela líbilo Máme i video, snad se mi ho podaří nějak po kouscích dostat na youtube. Uvidíme:)
V sobotu jsem jel do Padovy, ve které jsem byl i loni, ale rozhodl jsem se, že si udělám dovolenou:D:D Bylo tam počasí na nic, poprchávalo, ale alespoň jsem na chvíli vypadl ze školy. A koupil jsem si tam obrovský deštník:) Takže spokojenost:) Nějak jsem se tam ale nachladil, a tak jsem večer nešel na naší párty. No a v neděli byl Movie Day – pouštělo se celkem 10 filmů, z toho jeden z ČR – účastníci zájezdu. Musel jsem ale pracovat do školy a ani na jeden jsem nešel. Co jsem ale slyšel, tak tam zas tak moc lidí stejně nebylo…
No tak to by bylo asi vše o našem National Week, teď mám pro změnu na dva týdny maturitu nanečisto, takže mám o zábavu postaráno. O tom ale zase někdy jindy… Snad taky někde najdu fotky z National Week – já sám jsem žádné nedělal, a potom je tu když tak dám:)

Nový řád

Celý týden jsem pracoval pro National Week - brzo o něm hodně napíšu, zatím se spokojte s jedním novým videem v sekci videa - že jsem si ani nevšiml, že nějak přibyla jedna cifra na počítadle. Nezbývá mi, než vám všem moc poděkovat, že se na blog vracíte a snad se vám pořád líbí.

Děkuju moc za více než 10 000 návštěv!

Honza

Tak jdeme na to!

Tak jsem zpátky v jámě lvové. Příjezd do Itálie byl v pohodě, v autobuse byla docela sranda, četl jsem knížku a zrovna když dali v autobuse film, který jsem neznal - nový Superman - tak jsme se blížili k Udine. Takže furt nevím, jestli tu Zemi zase zachránil nebo se mu to tentokrát nepodařilo... Do Duina jsem se dostal kolem půl druhé, dal jsem si sprchu a šel spát, protože za pár hodin jsem vstával do školy. No a hned to začalo.
Za ten týden jsem musel napsat tři eseje do Italštiny, esej do angličtiny a hlavně Theory Of Knowledge Essay. Ta je docela speciální, protože se spojí s EE a závěrem tohohle spojení jsou maximálně tři body, které se připočítávají do celkového skóre maturity. No a já samozřejmě mám rád svůj život co nejkomplikovanější a tak jsem se rozhodl, že budu psát 1200 slov o tom, jak důležitá intuice je v našich životech. A o čem může člověk furt psát? Zasekl jsem se na nějakých 500 slov a pak jsem už psal o všem možném:) Odevzdávalo se to toto úterý a kupodivu mě – samozřejmě na poslední chvíli – napadlo něco stravitelného. Nakonec jsem to stihl a odevzdal včas. Pak jsem si ale uvědomil, že za jeden víkend jsem prakticky napsal 3000 slov do všelijakých různých esejí, což je pomalu další Extended Essay…

Začaly také aktivity, takže kromě stejného Social service, fotografie a sborů, začala znovu salsa a hlavně lukostřelba. Ano, lukostřelbu jsem zkusil už loni(viz:
/jancervenka/2007/04/sports-week.html) , ale do konce února ji mám jako pravidelnou aktivitu. Navíc, doufám, že se mi podaří si ji nechat i potom, protože mě strašně baví, je tam skvělé prostředí, člověk tak fajně vypne mozek, a navíc, docela se mi daří. Aspoň mě tam pořád chválí a padá to do toho středu hodně slušně. Ale to je ještě ve hvězdách.. Navíc vůbec netuším, jak na tom budu s časem.

Tento týden začíná Evropský National Week, kterého se samozřejmě účastní i Česká republika, dneska jsme věšeli plakáty po škole.

Za dva týdny začínají Trials – maturita nanečisto. Celá ta sranda bude trvat asi týden a půl a skončí v pátek 22.2., to se dozvíme výsledky a hned potom nám začne Spring Break, během které pojedu ještě s dalšími 7 lidmi do Prahy – budu tam od 23. do 27.2. Jestli se mi podaří / vyplatí jet do Ostravy to ještě nevím, ale rozhodně o tom popřemýšlím.

No a po návratu z Prahy začnou naostro ústní zkoušky do jazyků, na konci dubna mi začíná svaťák a pak se jde na to. Abyste věděli.

Roman Holiday III.

Pátek jsem téměř celý strávil s Francescou a Catarinou - dcery dvou sekretářek na naší škole. Potkali jsme se na té audienci u prezidenta. Původně jsme chtěli jít do Vatikánských muzeí a dokonce jsme i vstali brzo ať tam jsme co nejdříve. Nakonec jsme ale narazili na frontu, která byla delší než fronta na banány a fronta na babské záchody dohromady. Přísahám bohu, ta fronta byla dlouhá minimálně kilometr a půl. Šel jsem ji totiž prozkoumat a zjistit slabé body, tak jak mi má česká nátura velela. Japončíci ale byli neoblomní a vyhrožovali svými drahými foťáky, takže jsme si řekli, že do Vatikánských muzeí se dostaneme tak asi v příštím životě. Tak když jsou to debilové a otevřou největší muzeum světa v osm hodin ráno a zavřou ho... o půl jedné. No nezabili byste je? My jsme se rozhodli, že agresivní nebudeme a tak jsme šli navštívit souseda - Svatopeterskou katedrálu.

Musím říct, že čelní pohled se mi vůbec nelíbí. Kdyby tam nebyla ta kopule, tak by vypadala jako nějaký palác, který má trochu větší dveře:

Na prohlídku se čekala fronta, ale tady jsme využili anonymity deštníků. Pršelo a ony ty deštníky tak nějak člověku splývají v jedno a díky tomu jsme předběhli frotnu no... ehm:) A za chvíli jsme se dostali dovnitř:

No, řeknu vám to upřímně. Nic moc. Asi je to tím, že miluju gotiku, že se mi ta katedrála zdála jakásik... čudná...  Všude samé římské sloupy, plno zlata, ale když jsem se na to podíval zdálky, tak musím říct, že se mi třeba i ten náš sv. Vít líbí víc. Na druhou stranu, v Praze nemáme pietu od Michalangela:

No a teď vám tu dám všelijaké jiné fotky, udělejte si názor vlastní:

ani ve Vatikánu se nebrání nejnovejším technologiím:D

V podlaze střední lodi jsou seřazené všechny katolické katedrály světa podle své délky. Nejdelší je samozřejmě katedrála ve Vatikánu, druhá nejdelší je katedrála sv. Pavla v Londýně, která je dlouhá 158 metrů no a ten náš Víťa je dlouhý 124 metrů. Řekl bych ale, že v Top 20 určitě je...

Po návštěvě katedrály jsme už museli prchat na konferenci o vzdělávání, která se konala v budově ministerstva zahraničních věcí, které se nachází ve velmi ehm... moderní ... čtvrti Říma a je zcela odporně hnusná a postavená ve fašistickém stylu.. Tam musí chodit všelijací ti diplomati strašně rádi:

Museli jsme asi půl hodiny čekat venku a tak jsem se rozhodl, že vyfotím pár lidí:

Moje tutorka Viviana se svým bývalým studentem

Náš sbormistr a učitel hudby Stefano Sacher jako kněz

Bývalý ředitel a zakladatel školy David Sutcliffe bývalou studentkou školy

Bohužel veškerá sranda skončila na té konferenci, která byla dosti nudná... Ani psát se mi o tom nechce. No a potom jsme si každý hledali svoji cestu domů, já to vzal přes jeden super stánek s kebabem, který ovlivnil plány i na další dny.. Ale o tom zase někdy příště;)